Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komora 1 - Životní principy Svrchované jednoty

Komora 2 - Střídající se modely existence

Komora 3 - Prvotní plán průzkumu

Komora 4 - Víra a její energetické systémy

Výňatek z prahové kosmogonie

Manifest Svrchované Jednoty

Můj ústřední cíl

Mé ústřední odhalení

 

 

Životní principy Svrchované Jednoty - Komora č. 1

Bytostný model vyjádření je určen ke zkoumání nových polí vibrací biologickými nástroji a k transformaci skrze proces objevování, do nové úrovně pochopení a vyjádření se jako Svrchovaná jednota.

Svrchovaná jednota je nejplnějším vyjádřením modelu bytí uvnitř časoprostorových vesmírů a nejpřesněji v těchto vesmírech dokazuje schopnosti a způsobilost Zdrojové Inteligence. Je to též přirozený stav existence této bytosti, jenž se transformovala za hranice evolučně – spasitelského modelu existence a vymanila se z ovládacích aspektů Hierarchie, totální aktivací svých vnitřních Zdrojových kódů. Toto je úroveň schopností, které byly „zasety“ do bytostného modelu vyjádření, když byl poprvé zkoncipován Prvotním Zdrojem. Všechny bytosti uvnitř časoprostorových vesmírů jsou v různých stadiích transformační zkušenosti a každá z nich je předurčena k dosažení úrovně Svrchované jednoty, jakmile její Zdrojové kódy budou plně aktivovány.

Zkušenost proměny je zjištění, že bytostný model vyjádření je schopen přímého přístupu k informacím Zdrojové inteligence a že tato informace Prvotního Zdroje je odhalena uvnitř bytostné úrovně Svrchované jednoty. Jinými slovy lidský nástroj, vybavený svými biologickými, emocionálními a rozumovými schopnostmi, není schránkou Zdrojových kódů této bytosti. Dokonce lidský nástroj ani není schopen nabrat si z této osvobozující informace – této nádherné svobody přístupu ke „Všemu-Co-Jest“. Je to  bytost, která je současně útočištěm a nástrojem přístupu k aktivaci Zdrojového kódování, jenž dává svolení k transformační zkušenosti aby se projevila skrze sjednocení lidského nástroje a svrchované bytosti.

Transformační zážitek obsahuje uvědomění, že vnímatelná realita je Zdrojová realita zosobněna ve formě individuálních preferencí. Takže, Zdrojová realita a svrchovaná realita se stávají neoddělitelnými, jako vítr a vzduch. Toto splývání se děje pouze přes zážitek transformace, jenž se nedá srovnat s ničím známým v časoprostorových vesmírech.

Byli na Zemi takoví, kteří zažili mírný vánek z této mohutné bouře. Někteří to nazývali Nanebevstoupení, jiní tomu přiřadili názvy jako osvícení, vize, iluminace, nirvána a kosmické vědomí. I když tyto zážitky jsou hluboké v lidských měřítcích, jsou jenom prvním zamícháním Svrchované jednoty, která neustále prohlubuje poznání adepta v dotýkání a probouzení vzdálených okrajů jeho existence. Co většina druhů definuje jako ultimátní blaženost je pouze vjem, který vzniká šumem Svrchované jednoty k mezím jejich formy a pobízejíce je podívat se dovnitř, ke svým existenčním kořenům a spojit se s touto beztvarou a neomezenou inteligencí, která prostupuje vše.

Zážitek transformace je vzdálen lidskému dramatu o mnoho více, než hvězdy na obloze jsou vzdáleny doteku ze Země. Můžete pozorovat hvězdy svýma lidskýma očima, ale nikdy se jich nedotknete svýma rukama. Podobně, můžete nejasně předvídat transformační zkušenost lidským nástrojem, ale nikdy ji tímto lidským nástrojem nezažijete. Je pouze přístupná skrze celistvost bytosti, protože pouze v této celistvosti mohou existovat Zdrojové kódy a jejich zbytkové působení Zdrojové reality. Vskutku, tato Jednota se získá pouze tehdy, jestliže se individuální vědomí oddělí od času a je schopno nahlížet na svou existenci v bezčasovosti.

Nicméně, lidský nástroj je rozhodující pro usnadnění transformační zkušenosti a způsobuje spuštění proměny – integraci bytosti formy do Svrchované jednoty. Toto je další stupeň vnímání pro model bytí. Tento stupeň vjemu se aktivuje, když bytost formuje svou realitu životními principy, které jsou symboly Zdrojové reality, jako protiklad reality vnějšího zdroje, který je svázán s vývojově-spasitelským modelem existence.

Tyto životní principy (symboly Zdrojové reality) jsou šablonou tvorby Zdrojové inteligence. Jsou určeny k vytváření reality z perspektivy Svrchované jednoty a urychlují její projev uvnitř vibračních polí, které se tímto udržují. Jsou podstatou, která vytváří příležitosti pro začlenění identity, ať už ve tvaru, nebo beztvaré. Jsou mosty, pomocí kterých lidský nástroj – se všemi svými složkami – může zažít Svrchovaně celistvé vnímání Celku.

Jak se lidský nástroj stává víc a více citlivý na Zdrojovou inteligenci, bude přitahován k životním principům, které symbolicky vyjadřují tvořivé principy prvotní tvorby. Existuje široký rozsah vyjádření, jenž může způsobit transformační zkušenost Svrchované jednoty a osvobodit bytost z časoprostorových podmínek a zevního ovládání. Protože toto vyjádření se může měnit, záměr vyjádření je úplně přesně vymezen jako záměr rozpínat se do stavu integrace pomocí něhož lidský nástroj se stává víc a více vyrovnán se Svrchovaně celistvou perspektivou.

Jsou tři jednotlivé životní principy které urychlují transformační zkušenost a pomáhají srovnat lidský nástroj s perspektivou Svrchované jednoty. Jsou to:

1.        Vztah k vesmíru skrze vděčnost

2.        Pozorování Zdroje ve všech věcech

3.      Živení života

Jestliže jednotlivci uplatňují tyto pravidla, jejich životní zkušenosti odhalují hlubší smysl jejich zdánlivě náhodných událostí – v obecných a také v osobních souvislostech.

Vztah k vesmíru skrze vděčnost

Toto je princip toho, že Vesmír celku reprezentuje kolektivní inteligenci, která může být zosobněna jako jediná univerzální bytost. Z toho vyplývá, že jsou pouze dvě bytosti v celém vesmíru: jednotlivá bytost a univerzální bytost. Jako je  jednotlivec vnímavý a s tendencí neustále se přizpůsobovat nové informaci, tak je univerzální bytost - která je dynamická a je živou matricí mocných energií a zkušeností - spojitá a tak poznatelná, jako je poznatelná osobnost a chování přítele.

Univerzální bytost je citlivá k jednotlivci a jeho vjemům a vyjádření. Je jako složitá mnohonásobná osobnost, která je impregnována Zdrojovou inteligencí a reaguje na vjemy jednotlivce, jako louže vody zrcadlí obraz, který ji zastiňuje. Každý člověk v lidském nástroji je vskutku, ve svém nejvnitřnějším jádru, svrchovanou bytostí, která může přetvořit tento lidský nástroj do nástroje Svrchované jednoty. Nicméně, tato transformace je závislá na tom, zda si ten jednotlivec vybere představovat obraz Svrchované jednoty v "zrcadle" Univerzální bytosti, nebo představovat menší obraz který je pokřivením jejího skutečného stavu bytí.

Princip vztahu k vesmíru skrz vděčnost se v první řadě týká vědomého navrhování svého vlastního obrazu skrz ocenění podpůrného zrcadla Univerzální Bytosti. Jinými slovy, Univerzální Bytost má podíly v tvarování vyjádření reality v životě jednotlivce. Jestliže jednotlivec zobrazuje svrchovaný obraz v zrcadle Univerzální Bytosti, realita se stává vnitřním procesem tvorby, který je úplně prostý vnější kontroly a podmínek.

Tento proces je výměnou podpůrné energie z jednotlivce na Univerzální Bytost a tato energie nejlépe působí skrze uznání toho, jak dokonalá a přesná výměna (této energie) se objevuje v každém okamžiku života. Jestliže jednotlivec je si vědom (nebo alespoň má zájem na tom, aby si uvědomil) toto, jak dokonale Univerzální Bytost podporuje svrchovanou realitu jednotlivce, je tam mocný a přirozený smysl pro vděčnost, který proudí z jednotlivce do Univerzální Bytosti. Je to toto zřídlo vděčnosti, které otvírá kanál podpory z Univerzální Bytosti na jednotlivce a ustanovuje spolupráci  za účelem přetvoření lidského nástroje ve vyjádření Svrchované Jednoty.

Je to hlavně vděčnost, která oceňuje to, jak funguje vzájemný vztah jednotlivce a Univerzální Bytosti, který otevírá lidský nástroj k jeho spojení se Svrchovanou bytostí a její možné transformaci do stavu vnímání a výrazu Svrchované Jednoty . Vztah jednotlivce s Univerzální Bytostí je podstatný pro šlechtění a výchovu, protože to, více než cokoli jiného, rozhoduje, jak jednotlivec přijímá myriády forem a manifestací života.

Když jednotlivci přijímají změny ve svrchované realitě jako měnící se osobu Univerzální Bytosti, žijí v větší harmonii s životem samým. Život se stává výměnou energie mezi jednotlivcem a Univerzální Bytostí, takže je možné vyhrát bez soudu a bez zkoušení strachem. Toto je podstatný význam bezpodmínečné lásky: zkusit život ve všech jeho projevech, jako jednotlivá, sjednocená inteligence, která dokonale reaguje na vrhaný obraz lidského nástroje.

Je to z toho důvodu, že když lidský nástroj plánuje vděčnost k Univerzální Bytosti, bez ohledu na poměry či podmínky, život stále víc a více podporuje otvírání lidského nástroje, aktivuje jeho zdrojové kódy a žije život v rámci syntézy modelu vyjádření. Pocit vděčnosti, spojený s mentálním konceptem hodnocení, je vyjádřen jako neviditelná zpráva, ve všech směrech a ve všech časech. V této jednotlivé souvislosti vděčnost k Univerzální Bytosti je vedoucím motivem za všemi formami vyjádření, po kterých lidský nástroj touží.

Každý dech, každé slovo, každý dotyk, každá myšlenka, každá věc, je soustředěna na vyjádření tohoto smyslu pro vděčnost. Vděčnost, že jednotlivec je svrchovaný a podporován Univerzální Bytostí, která vyjadřuje sebe přes všechny formy a manifestace inteligence. To vše s jediným cílem vytvoření ideální skutečnosti aktivací zdrojových kódů jednotlivce a přeměně lidského nástroje a bytosti ve Svrchovanou Celistvost. Je to tato specifická forma vděčnosti, která zrychluje aktivaci zdrojových kódů a jejich příznačné schopnosti integrovat nesourodé složky lidského nástroje a bytosti, a přetvořit je ve stav vnímání a vyjádření Svrchované Jednoty.

Čas je jediný faktor, které deformuje toto jinak jasné spojení mezi jednotlivcem a Univerzální Bytostí. Čas zasahuje a vytváří ložiska zoufalství, beznaděje a opuštěnosti. Nicméně, jsou to právě tato "ložiska", které často aktivují zdrojové kódy bytosti a zakládají důvěrnější a harmoničtější vztah s Univerzální Bytostí.

Čas vytváří zkušenost odloučení a toto vytváří pochybnost o systému slušnosti a všeobjímajícího smyslu Univerzální Bytosti. A opačně, vytváří to strach, že vesmír není zrcadlem, ale spíše chaotickou, vrtošivou energií.

Když je lidský nástroj vyrovnán se Svrchovanou Jednotou a žije v perspektivě rozvojové reality, přitahuje to přirozený stav harmonie. Toto nutně neznamená, že lidský nástroj je mimo problémů či nepohodlí, spíše to znamená vědomí nedílného smyslu, kterým se život projevuje. Jinými slovy, přirozená harmonie pochopí, že životní zkušenosti mají smysl pro rozšíření vašeho rozsahu vyrovnání se Svrchovanou jednotou a že vaše osobní realita musí plynout z těchto vrstev mnohorozměrného vesmíru za účelem vytvoření trvalé radosti a vnitřního míru.

Vděčnost je rozhodujícím aspektem lásky, která otevírá lidský nástroj k uznání role Univerzální Bytosti a předefinování jejího účelu, jakožto podpůrného rozšíření svrchované reality, spíše, než-li vrtošivý zásah osudu nebo přemrštěné reakce mechanického, izolovaného vesmíru. Zřízení vztahu s Univerzální Bytostí skrz výron vděčnosti také přitahuje životní zkušenost, která má transformační charakter. Je to zkušenost, která je bezvýhradně oddána odhalení nejhlubšího smyslu života a nejtvárnějšímu účelu.

Pozorování Zdroje ve Všech věcech

Toto je princip, kterým je Prvotní Zdroj přítomen ve všech realitách, skrz všechny manifestace energie. ON je vetkán do všech věcí, jako mozaika, jejíž kousky jsou přilepeny ke stejné zdi a jsou takto sjednoceny. Nicméně, není to obraz, který sjednocuje mozaiku, ale zeď na které její střípky drží. Podobně Prvotní Stvořitel maluje obraz tak rozmanitý a zdánlivě nesouvisející, že se zdá, jakoby tam nebyl žádný společný prvek. Přesto to není vnější manifestace, která tento obraz sjednocuje, je to vnitřní středisko energie, na kterém jsou navrstveny střípky rozmanitosti, které sjednocují všechny projevy.

Tento prostřední střep energie je kolektivním skladištěm všeho života, ve všech polích vibrací ve Vesmíru Jednoty. Je to Prvotní Stvořitel který objímá SEBE ve všech formách, skrz projev SVÉ Zdrojové Inteligence ve všech střípcích života. Tedy, Zdrojová Inteligence - působící jako rozšíření Prvotního Zdroje - je sjednocující energie, která je tou "zdí", na které drží všechny ty střípky životní mozaiky. Život plyne z jednoho energetického Zdroje, který spojuje všechny ke Všemu a jednoho Jednomu.

Pozorování Zdroje ve Všech Věcech je principem, který říká, že všechny projevy života jsou výrazem Prvotního Zdroje. Nezáleží na tom, jak je sjednocující síla deformovaná, či překroucena, Zdroj může být pozorován vždy. Je to nazírání jednoty i tehdy, když se vnější projev zdá náhodným, deformovaným, nesouvisejícím, nebo chaotickým.

Jestliže se opravdu všechny projevy života nazírají jako zlomkovité projevy Prvotního Zdroje, pak vibrace jednoty, která je základem všech životních forem, se stane lidskému nástroji znatelná. Život se zpočátku jeví jako rozšíření Zdrojové Reality a pak jako individualizovaná frekvence energie zahalená do formy. Tato vibruje, ve svém čistém bezčasovém stavu, přesně stejně pro všechny manifestace života. Toto je společný základ, který sdílí všechno živé. Toto je zvuková vibrace rovnosti která, může být pozorována ve všech životních formách, a která sjednocuje všechny výrazy různosti, na základě existence známé jako Prvotní Stvořitel. Jestliže jednotlivec je schopen nazírat na nějakou formu života z hlediska rovnosti, pak pozoruje Zdroj ve všech věcech.

Zatímco se toto možná zdá jako abstraktní představa, je to uskutečněno skrze cvičení ve hledání vnější a vnitřní manifestace Prvotního Zdroje. V pravém smyslu jednotlivci se domnívají, že sledují činnost Zdrojové Inteligence v každém aspektu svých zkušeností. Je to nezvratné očekávání, že všechno je ve svém spravedlivém postavení a vykonává svou optimální činnost a slouží svému účelu, k aktivaci vrcholného vyjádření svého života v přítomném okamžiku. Je to vyhlídka, že celý život je ve stavu optimálního uskutečnění a zkušeností bez ohledu na stav či poměry. Je to ten postřeh, že život je dokonalý ve svém vyjádření, protože plyne z dokonalosti a že nezáleží jak divergentní jsou její manifestace, život je rozšíření Zdrojové Reality.

Ve světle té očividné vřavy a zjevné zkázy, které doprovází život na Teře-Zemi, je to postřeh, který se zdá naivní. Jak může život – ve všech svých formách a výrazech - být nahlížen jako optimální či dokonalý? Je to velký paradox života, nesmiřitelný s lidským nástrojem a duševními, nebo citovými schopnostmi lidského nástroje. To může být porozuměno pouze v kontextu bytosti, která je nepomíjející, neomezená, bezčasová a svrchovaná.

Paradoxy existují, protože lidské drama je příliš omezeno v rozsahu a stupni, kterým je mu umožněno vnímání celku, aby přišlo a objasnilo, jak jsou střípky tohoto hlavolamu sjednoceny v dokonalém vztahu.

Lidské drama jest ohraničeno rozměry času a prostoru a prvky energie a hmoty. Je obehráno na jevištích přežití a dysfunkčního chování, kvůli metodám Hierarchie, jenž ovládají informace a způsoby manipulace. Bytost v lidském nástroji je do značné míry neprojevena a nevyužita v lidském dramatu a proto zřejmá zkaženost a nedokonalosti života  jsou viděny odděleně, jako překážky v dokonalosti spíše než dokonalost samotná.

Život je dokonalý ve svém rozhodnutí rozpínat se a vyjádřit svou neomezenou inteligenci. Toto je základní smysl života ve všech jeho rozmanitých manifestacích a toto je přítomnost Prvotního Zdroje - vyjadřující SEBE jako vibraci jednoty - jenž lze pozorovat ve všech věcech. Smyslový vstup odvozený z lidského nástroje, je omezen na frekvence ve specifickém rozsahu, který pouze přenáší ozvěnu tohoto Zdroje vibrací. Této opravdové frekvenci se dá rozumět skrz rozmyslné a soustředěné pozorování rovnosti, jenž je přítomno ve všech věcech a skrze schopnost proniknout na druhou stranu, za  obraz věci, k prapůvodu tohoto obrazu.

Tato jasnozření vyžadují nový smyslový systém mimo pěti smyslů, které platí v lidském světě ve vaší době. Tyto nové smysly jsou výsledkem aktivace Zdrojových kódů a reprezentuje první stupeň zkušenosti transformace. S touto novou schopností vnímání bude lidský nástroj způsobilý vnímat nejen přítomnost Prvotního Zdroje, ale také bezčasovou podstatu během celého života, která je individualizována a jedinečně oddělena od Prvotního Zdroje.

Volání po vjemech bytosti uvnitř lidského nástroje je ideální způsob pro zpřístupnění trvalé citlivosti na Zdrojovou vibraci. Takto může jednotlivec vyvíjet schopnost pozorovat Zdroj ve všech věcech. Nejenom Prvotní Stvořitel je manifestací energie uvnitř každého jednotlivce, ale je to také celek života samého. Takže, tento princip vyžaduje pozorování zdroje ve všech JEHO rozmanitých formách projevu, stejně jako v celku života.

Živení života

Život, v této definici, je svrchovanou realitou jednotlivce. Je subjektivní a vnímavý na lidský nástroj. Život je celek zkušeností, proudící za pole vnímání jednotlivce v dimenzi přítomnosti. Tam život nikdy nekončí a nikdy se nepíše jeho poslední kapitola. Je věčný, ale ne v abstraktním smyslu nikdy nekončícího bytí, ale spíše ve skutečném smyslu, že život se rozpíná, za účelem vyjádření Zdrojové Inteligence na všech polích vibrací uvnitř Vesmíru Jednoty.

Živení života je princip, že jednotlivec je srovnán s přirozenou expanzí inteligence vrozené uvnitř všeho života.

Toto jsou srovnání, která zdokonalují výši životní energie, která proudí jednotlivci se zcela jasným záměrem mírné podpory. Je to ten skutek rozpoznání nejvyššího motivu ve všech formách energie a podpory toku této energie směrem k jejímu konečnému vyjádření. Taková činnost je pak provedena bez soudu, analýzy, nebo připoutání k výsledku. Je to jednoduše živení energie, která proudí ze všech projevů a podporuje svoje vyjádření života.

Je to opuštění názoru, že živná podpora se povoluje pouze tehdy, když je energie srovnána s vlastní vůlí. Avšak, když jednotlivec může nahlížet na život jako na integrovanou energii, proudící ve výrazu rozpínající se inteligence, teprve tehdy je život ctěn, jako rozšíření Prvotního Zdroje. V tomto kontextu, není žádná energie, která by měla nesprávné určení, nebo byla nehodná podpory a živení. I když se zdá, že toto je důkazem přítomnosti nesprávné energie na Teře-Zemi, , i tato energie, která obsahuje tzv. „zlý úmysl“ plyne směrem ke hledání vyššího vyjádření.

Všechny formy energie mohou být živeny a podporovány k jejich nejvyššímu vyjádření a toto je základní činností tohoto principu. Vyžaduje to schopnost postřehnout příčinný motiv a konečné vyjádření životní energie, jak prochází svrchovanou realitou jednotlivce. Energie je prvek života, který je tak jemně vetkán do formy, že jsou jedno; bezmála takovým samým způsobem, jako jsou nerozlučně spojeny čas a prostor. Energie je motiv. Je to inteligentní rub schopnosti rozumu myslet. Zatímco je to síla, která může být náchylná k lidskému použití, které popírá svoje nejvyšší vyjádření, energie je vždy napojena na život s pohnutkou rozpínat a vyvíjet se.

Životní energie je vždy ve stavu "dění se“. Ve svém přirozeném stavu není nikdy statická nebo zpětně působící. Lidský nástroj je velmi způsobilý k živení této přirozené expanze energie, ke tvarování nových kanálů vyjádření a zkušeností. Ve skutečnosti, je to základním účelem lidského nástroje, rozpínat během fyzické existence životní energii, která obklopuje jeho svrchovanou realitu a přetvořit ji do nových úrovní vyjádření, které budou přesněji odrážet perspektivu Svrchované Jednoty.

Je mnoho specifických činností, které mohou být použity k živení života. Každá bytost je, v jiném smyslu, programována ve svých Zdrojových kódech tak, aby přeměňovala energii množstvím různých způsobů. Prací skrze lidský nástroj, bytost může vybírat a skladovat energie uvnitř lidského nástroje a přesměrovávat jejich účel nebo použití. Proměna energie se může přihodit buď na osobní, nebo univerzální úrovni vyjádření. To znamená, že ve svrchované realitě jednotlivce může být energie přeměňována podle představ osobního prospěchu, anebo srovnána s představou univerzálního blaha a dobré vůle. Jedna z nejlepších metod přeměny energie je přes systém víry jednotlivce. Všechny víry mají energetické systémy, které fungují jako porodní sály pro projevy víry. Uvnitř těchto energetických systémů jsou proudy, které nasměřovávají životní zkušenosti. Lidský nástroj je si buď vědomý, nebo nevědomý těchto proudů a umožňuje jim nést ho do sféry zkušeností, které dokazují pravost jeho systému víry.

Kultivací víry, která rozpíná a přetváří energii, je lidský nástroj schopen zapojit energetické systémy, které živí bytí ve všech jeho nesčetných formách. Když se víry jasně vymezí, jako upřednostňované stavy bytí, energetický systém se zapojí do přítomnosti - ne do nějakého budoucího času. Nyní. Energetický systém se stává neoddělitelným od svého lidského nástroje a vetkán do jeho ducha jako světelné vlákno. Průzračnost víry je podstatná pro zapojení systému energie víry, a umožňuje živení života převládat nad všemi činnostmi.

Tedy, živení života je rozhodující pro osobní a univerzální skutečnosti uvnitř Vesmíru Celku, který obsahuje všechna pole vibrací, jenž jsou propojeny jako nit nekonečně se rozpínající stavby. Tedy, jestliže je jednotlivec vědomý si své tvořivé moci přeměňovat energii a zdokonalovat ji s jasným záměrem mírné podpory, stává se vysílačem Zdrojové reality syntézy modelu existence. Skrze neustálou aplikaci těchto životních principů Zdrojová Inteligence se stále více stává identitou bytosti a bytost se stává identitou lidského nástroje. Takto se přetváří identita a bezprostředně za tímto přetvořením Svrchovaná Celistvost sjednotí lidský nástroj s bytostí a bytost se Zdrojovou Inteligencí. Je to ono sjednocení a změny identity, které mají jasný smysl ve vyjádření životních principů Svrchované Jednoty. Jestliže tam je nějaký jiný záměr nebo cíl, tyto principy zůstanou nepochopeny a jejich katalytická moc nevyužitá.

Z úhlu pohledu Svrchované Jednoty je celý život čistou láskou ve svém vrcholném vyjádření a všechen život je počat a existuje navždy v této jediné představě. Toto se stává základní vírou, ze které povstávají všechny ostatní a po jejich rozšíření se tato základní víra vynoří s jasným záměrem podpory tohoto úhlu pohledu. Vzít na vědomí, že z výživy, pozorování a uznání Vesmíru celku jako kolébky, ze které vzešel, vyvíjí se všechen život. Tyto životní principy jsou pouze symboly představované slovy, aby sloužily lidskému nástroji jako mocný návod k rozfoukání řeřavých uhlíků světla, které vytrvale žhnou uvnitř. Není žádná zvláštní technika nebo rituály, které by byly požadovány k vyvolání moci těchto principů. Jsou to jednoduše perspektivy. V pravém smyslu, jsou to záměry které přitahují zkušenosti, jenž rozpínají vědomí. Neposkytují rychlou nápravu, či rychlá řešení. Jsou zesilovači osobní vůle a záměru toho, kdo jak žije. Jejich tvořivá moc je obsažena výlučně v záměru jejich používání.

Skrz tyto životní principy Svrchované Jednoty se jednotlivec může stát Pánem svého Neomezeného Já. Hranice jsou dány, závoje jsou strženy a světlo je zmírněno jednoduše proto, že vnější, hierarchické orgány vytváří strach z neznámého a mystických praktik svrchovaného bytí. V těchto principech života, jestliže jsou používány se správným záměrem, jsou nástroje pro urychlení vynoření Svrchované jednoty, nástroje pro procítění její perspektivy, její jasnozřivosti, a její umocněné schopnosti vytvářet nové reality a tvarovat je tak, aby byly dobrodružným poučením, které osvobozuje a rozpíná vědomí. Toto je základním účelem těchto principů a snad nejlepší důvod k jejich zkoumání.


Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004