Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 10

 

Downstream

Open me.
Take me from here to there.
Let the wind blow
my hair and the earth's skin touch me.

Open me like broken bottles
that bear no drink
yet think themselves worthy of the trash man.
Open me to the clans from which I sprout.
Are they colors separated, cast apart
like memories of drunkenness?
Open me to Africa, Asia, America, Australia.
Open me like a package
of mystery left on your doorstep
in the sweetness of laughter.

Open me to the crudely made lens of love
that screams to be of human hands
and lips.
Open me to the glance
that comforts strangers like the tender overture
of a mourning dove.

Is the wisdom of horses mine
to harness?
Is the muscle of wolves
lawless or the healer of sheep?
Is the black opal of the eye
the missing link we all seek?

Open me to the authors of this beaten path
and let them flavor it anew.
Bring them flecks of the rumored and rotten
slum that waits downstream.
Show them the waste of their watch.
The shallow virility that exterminates.
The ignominy that exceeds examination.

Open me to the idols of the idle.
Let me stare open mouthed at the herdsmen
who turn innocence into fear.
Is the plan of the sniper to uncivilize
the nerveless patch of skin
that grows unyielding to pain?

Open me to the stains
of this land that original sin cannot explain.
Let these symptoms go
like dead, yellow leaves fumbling
in swift, guiltless currents downstream.

Downstream where the slum
lies in waiting.
Downstream where the idols' headstones
are half-buried in muddy rain.
Downstream where animal tracks
are never seen.
Downstream where
the lens of love is cleaned with red tissue.
Downstream where the herdsmen
herd their flock and beat the drums
promising a new river that never comes.

Downstream there lives
a part of me that is sealed like a paper envelope
with thick tape.
It watches the river like the underside of a bridge
waiting to fall if the seal is broken.
To plunge into the current when I am opened
by some unforgiving hand unseen.
To be drawn downstream
in the gravity of a thousand minds
who simply lost their way.
A thousand minds that twisted the river
away from earth's sweetness
into the mine shaft of men's greed.

So it must be.
So it must be.

Open me to the kindness
of a child's delicate hand when it reaches out to be held.
Let it comfort me
when my bridge falls and the swift, guiltless currents
pull me downstream
where all things forgiven are lost.
Where all things lost are forgiven.

What is Found Here

What is found here
can never be formed of words.
Pure forces that mingle uncompared.
Like dreams unspoken when first awoken
by a sad light.

What is found here
can limp with one foot on the curb
and the other on the pavement
in some uneven gait
waiting to be hidden in laughter.

What is found here
can open the swift drifting of curtains
held in mountain winds
when long shadows tumble across like juries
of the night.

What is found here
can always be held in glistening eyes.
Turned by silence's tool of patience.
Like feelings harbored for so long
the starward view has been lost.

Po proudu

Otevři mne.
Vezmi mne odsud tam.
Nech vítr vát
v  mých vlasech a kůži země se mě dotýkat.

Otevři mne jako rozbité lahve
v nichž nápoj není,
a přesto se cítí hodny člověka odpadků.
Odhal mne rodům, z nichž vzcházím.
Jsou barvami oddělenými, od sebe vrženými
jak vzpomínky z opilosti?
Odhal mne Africe, Asii, Americe, Austrálii
Otevři mne jako balíček
tajemna zanechaný na tvých schodech
ve sladkosti smíchu.

Odhal mne hrubě opracované čočce lásky
jež křičí , že je z lidských rukou a rtů.
Odhal mne pohledu
jenž utěšuje cizince jako něžná předehra
truchlící holubice.

Je moudrost koní má?
Mohu ji osedlat?
Je svalstvo vlků
bezprávím nebo léčitelem ovcí?
Je černý opál oka tím chybějícím článkem,
který všichni hledáme?

Odhal  mne tvůrcům této ušlapané stezky
a nech je dát jí novou příchuť.
Přines jim poskvrnění toho pomlouvaného
a prohnilého doupěte, které čeká dole po proudu.
Ukaž jim odpad jejich stráže.
Tu povrchní mužnost, která vyhlazuje.
Tu potupu, jež přesahuje zkoumání.

Odhal mne modlám zahálejících.
Nech mne zírat s pusou dokořán
na pastýře, kteří mění nevinnost v strach
Má ten střelec v plánu znecivilizovat
ten beznervý kousek kůže,
který roste, nepoddajný bolesti?

Otevři mne skvrnám této země,
nevysvětlitelným hříchem prvotním.
Nech tyto příznaky plout
jako mrtvé žluté listí bloudící
v bystrých říčkách bez viny dolů po proudu.

Dolů po proudu, kde doupě leží
čekající
Dolů po proudu, kde náhrobky model
jsou napůl pohřbeny v blátivém dešti
Dolů po proudu, kde stopy zvěře
nikdy neuvidíš.
Dolů po proudu, kde čočka lásky
je vyčištěna rudou tkaninou.
Dole po proudu, kde pastýři
pasou své stádo a tlučou do bubnů 
a slibují novou řeku, jež nikdy nepřichází.

Dole po proudu žije část mne
zalepená jako papírová obálka
silnou páskou.
Pozoruje řeku jako spodní část mostu
a čeká, že spadne, když se pečeť zlomí.
Abych se ponořil do bystřiny, až mě otevře
nějaká neodpouštějící  ruka neviděná.
Abych byl tažen dolů po proudu
vahou tisíce myslí,
které prostě ztratily cestu.
Tisíc myslí, které odvrátily řeku
od sladkosti země
do té mé šachty lidské nenasytnosti.

Tak to musí být.
Tak to musí být.

Otevři mne laskavosti
jemné dětské ruky
když se natahuje, aby byla uchopena.
Nech ji, ať mne utěší,
když se můj most řítí
a prudké bystřiny bez viny
mne táhnou dolů po proudu
kde všechny věci odpuštěné jsou ztracené.
Kde všechny věci ztracené jsou odpuštěné.

Co se zde nachází

To co se zde nachází,
se nemůže nikdy skládat ze slov.
Čisté síly, které se mísí neporovnány.
Jak sny nevyřčené, když jsou nejprv
probuzené smutným světlem.

To co se zde nachází,
může kulhat s jednou nohou na obrubníku
a s druhou na chodníku
v jakémsi nerovném chodu
a čekat, že se skryje ve smíchu.

To co se zde nachází,
může odhalit rychlý pohyb záclon
zmítaných horskými větry,
když se napříč valí dlouhé stíny
jako porotci noci.

To, co se zde nachází,
může být zachyceno v lesku očí.
Tichem změněno nástrojem trpělivosti
Jako pocity tak dlouho chované v mysli
že jejich správce ztratil svůj pohled.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004