Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 11

 

Circle

I have found the ancient mirror
that leads me.
I have seen its ruthless eyes
that always stare,
burrowing their way to the crown I wear.
I have sensed the holy fire
like a blazing cocoon
that offers no judgments
amidst its power strewn.
I have felt the innocent light.
Of clarity in flight over native land
where we are birthed apart
from one command.

I have touched the gentle eye that outlasts me.
The huge patience upon my brow.
I have offered all my earthly wisdom
for the symptoms of its tongue;
to drop its seeds into the fields that I plow.
I have seen destiny's path
gathering its flock
for the journey of endless spaces.
I have watched futures fall with eyelids closed
and the gnawing tears of torn places.
I have seen the Tribe of Light
return the clock to the black pocket
where all divisions occur.
Where weeds secure the humble land
of fires unlit, yet pure.

I have heard the masters of masters speak
to every cell of my body;
cutting new pathways in flesh
like fear's executioner.
I have watched the galaxies twirl
like star wheels that spiral to the thought
of a holy vision.
I have felt my spirit follow
the one sound that is free.

I have vanished before.
I have taken this body to an inner place
where none can see.
Only feelings can hear the sound of this space.
This sacred place alone
has brought me here to recover the thread.
To see the weaving dance that calls my name
in a thousand sounds.
That draws my spirit
in a single, perfectly round,
circle.

Awake and Waiting

Child-like universe emerging from darkness,
you belong to others not I.
My home is elsewhere
beyond the sky
where light pollinates the fragile borders
and gathers the husk.
In the quiet of the desert floor
my shell lingers in the pallid dusk
of a starved garden.
What holds me to this wasteland
when others clamor for shadows
and resist the vital waters?
Where the ripening magnet
holds us blind.

Far away,
kindling the presence of a timeless world
hunting for memories of a radiant love;
wingless creatures
tune their hearts to the key of silence.
It is there I am waiting.
Alone.

O' Paradise shore
give me the heart to bear.
Give me the lamp that sings at night.
Give me the wings to strive against wind.
Give me the smile to translate life into light.

Time obliterates the human moment.
No one is absolved
while beauty burns to charred ash
too frail to last
too secret to call.
I will see clearly again
past lives coarsened by time's reign.
My light will retake its wings
its evergreen roots will embrace the sane earth
once again.
And this tiny fragment,
spinning in silence among giant orbs unseen
will resolve my soul and help me find
the one heart awake and waiting.

Kruh

Našel jsem starobylé zrcadlo,
které mne vede.
Viděl jsem jeho nemilosrdné oči,
které stále zírají a vyhrabávají si
cestu ke koruně, kterou nosím.
Cítil jsem svatý oheň
jako planoucí zámotek,
který nenabízí žádné soudy
uprostřed své moci rozptýlené.
Cítil jsem nevinné světlo
tak jasné v letu nad rodnou zemí
kde jsme zrozením odloučeni
jediným rozkazem.

Dotkl jsem se vznešeného oka, jenž mne
přetrvává, ta ohromná trpělivost na mých brvách.
Nabídnul jsem celou svou pozemskou moudrost
za příznaky jejího jazyka,
aby rozhodila své sémě do polí, která ořu.
Viděl jsem stezku osudu
shromažďovat své stádo
Na cestu nekonečnými prostory.
Pozoroval jsem, jak budoucnosti podají
s víčky zavřenými
a s hlodajícími slzami rozervaných míst.
Viděl jsem Kmen světla
vrátit hodiny do černé kapsy,
kde se všechny divize vyskytují.
Kde smuteční šat chrání skromnou zemi
dosud ohnivou, a přesto ryzí.

Slyšel jsem pány pánů promlouvat
ke každé buňce mého těla,
prořezávat nové cestičky ve svalech
jako popravčí strachu.
Pozoroval jsem, jak galaxie krouží
jako hvězdná kola, jež se spirálově vinou
do myšlenky svatého vidění.
Cítil jsem, jak můj duch následuje
ten jediný zvuk, který je svobodný.

Už jsem pominul.
Vzal jsem toto tělo na místo uvnitř,
kam nikdo nevidí.
Jen city mohou slyšet zvuk tohoto prostoru
Toto posvátné místo samotné
mne sem přivedlo, abych obnovil to vlákno
abych spatřil tanec předení, jenž volá
mé jméno tisícem zvuků.
Ten kreslí mého ducha
jediným, dokonale kulatým
kruhem.

Bdící a čekající

Dětský vesmíre vynořující se z temnoty,
to ty patříš k ostatním, ne já.
Můj domov je jinde,
daleko za oblohou,
kde světlo opyluje křehké hranice
a sbírá slupky.
V poklidu opuštěné podlahy
se má schránka loudá v bledém soumraku
vyprahlé zahrady.
Co mě drží u této pustiny,
když ostatní se dožadují stínů
a brání se životodárným vodám?
Kde nás zralost přinášející magnet
drží v slepotě.

Daleko odsud
rozdmýchávají přítomnost bezčasého světa
loví vzpomínky na zářící lásku
ty bezkřídlé bytosti
a ladí svá srdce podle klíče ticha.
To tam čekám.
Sám.

Ach rajský břehu,
dej mi srdce, které budu moci nést.
Dej mi lampu, která zpívá za noci.
Dej mi křídla, abych se mohl drát proti větru.
Dej mi ten úsměv, kterým převedu život ve světlo.

Čas vymazává lidský okamžik.
Nikdo nedojde rozhřešení,
když krása hoří v zuhelnatělý popel,
příliš křehká, než aby přetrvala,
příliš tajná, než aby byla zavolána.
Znovu jasně uvidím
minulé životy zhrublé vládou času.
Mé světlo znovu nabyde křídel
jeho věčně zelené kořeny obejmou
zdravou zemi ještě jedenkrát.
A tento maličký fragment
kroužící v tichu mezi obřími tělesy neviděn
rozpustí moji duši a pomůže mi najít
to jediné srdce bdící a čekající.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004