Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 12

 

Arrival

I have held a vigil for lucidity
out in the horizonless fields where nothing shines
but the light of my fire
and the silver disk of the endless night.

Suddenly, it's clear that I'm alone in the wilderness
without human eyes to reach in to.
Alone with my treasure of sounds
in the pure silence of arrival.

WingMakers

I am destined to sit on the riverbank
awaiting words from the naked trees
and brittle flowers that have lost their nectar.
A thousand unblinking eyes
stare out across the water
from the other side.
Their mute voices seek rewards of another kind.
Their demure smiles leave me hollow.

Am I a perpetual stranger to myself?
(The thought brands me numb.)
Am I an orphan trailing pale shadows
that lead to a contemptuous mirror?
Where are these gossamer wings that my
destiny foretold?
I am waiting for the river to deliver them to me;
to lodge them on the embankment
at my feet.

My feet are shackles from another time.
My head, a window long closed
to another place.
Yet, there are places
that salvage the exquisite tongue
and assemble her wild light
like singing birds the sun.
I have seen these places among the stillness
of the other side.
Calling like a lover's kiss
to know again what I have known before;
to reach into the Harvest
and leave my welcome.

These thoughts are folded so neatly
they stare like glass eyes fondling the past.
I listen for their guidance
but serpentine fields are my pathway.
When I look into the dark winds
of the virtual heart
I can hear its voice saying:
"Why are you trapped with wings?"
And I feel like a grand vision inscribed in sand
awaiting an endless wind.


Will these wings take me
beneath the deepest camouflage?
Will they unmask the secret measures
and faithful dwellings of time?
Will they search out the infinite spaces
for the one who can define me?

Wings are forgotten by all who travel with their feet.
Lines have been drawn so many times
that we seldom see the crossing
of our loss though we feel the loss of our crossing.
We sense the undertow of clouds.
The gravity of sky.
The painless endeavor of hope's silent prayers.
But our wings shorn of flight
leave us like newborn rivers that babble over rocks
yearning for the depths of a silent sea.

I have found myself suddenly old.
Like the blackbirds that pour
from the horizon line,
my life has soared over this river searching for my wings.
There is no other key for me to turn.
There is no other legend for me to face.
Talking to flowers and gnarled trees
will only move me a step away -
when I really want to press my face against the windowpane
and watch the wing makers craft my wings.

Příchod

Bděl jsem a vyhlížel záři
venku v polích bez obzoru, kde nic nesvítí,
jen světlo mého ohně
a stříbrný disk nekonečné noci.

Náhle je jasné, že jsem sám v té pustině,
kam lidské oči nedosáhnou.
Sám s mým pokladem zvuků
v ryzím tichu příchodu.

Tvůrci křídel

Mým osudem je sedět na břehu řeky,
očekávat slova z holých stromů
a křehké květiny, jež ztratily svůj nektar.
Tisíc očí bez mrknutí
zírá přes vodu
z druhé strany.
Jejich němé hlasy hledají odměny jiného druhu.
Jejich ostýchavé úsměvy mě nechávají prázdným

Jsem sám sobě věčným cizincem?
(Ta myšlenka mi vypaluje cejch znecitlivělého)
Jsem sirotek následující bledé stíny,
které vedou do opovržlivého zrcadla?
Kde jsou ta pavučinková křídla, které mi
osud předpověděl?
Čekám, až mi je řeka donese,
až uvíznou na nábřeží
u mých nohou.

Mé nohy jsou okovy z jiných časů.
Má hlava, okno dlouho uzavřené
do jiného místa.
Přesto jsou místa,
která vženou sliny na jazyk vybrané chuti
a svolají jeho divoké světlo,
jako zpívající ptáci slunce.
Viděl jsem ta místa uprostřed ztrnulosti
druhé strany.
Volal jsem jako polibek zamilovaných,
abych zase věděl, co znal jsem dřív,
abych dosáhl až do Žní
a zanechal své uvítání.

Tyto myšlenky jsou tak úpravně složeny,
zírají jako skleněné oči laskající minulost.
Pokouším se zaslechnout jejich vedení,
ale hadovitá pole jsou mojí stezkou.
Když pohlédnu do temných větrů
virtuálního srdce,
slyším, jak jeho hlas říká:
"Proč jsi uvězněn s křídly?"
a já se cítím jako velkolepá vize vrytá do písku
očekávající nekonečný vítr.

Donesou mě tato křídla
pod nejhlubší maskování?
Odmaskují tajná opatření
a věrné příbytky času?
Vypátrají nesmírné prostory
pro toho, kdo mne může popsat?

Křídla jsou zapomenuta všemi, kdo cestují po nohou.
Čáry byly nakresleny tolikrát,
že zřídka vidíme křižovatku našich ztrát,
přestože cítíme ztrátu svojí křižovatky.
Vnímáme spodní tažení mraků.
Váhu oblohy.
Bezbolestnou snahu tichých modliteb naděje.
Ale naše křídla letu zbavená
nás zanechají jako novorozené řeky, které bublají
přes kameny a touží po hlubinách tichého moře.

Zjistil jsem, jak jsem náhle starý.
Jako zpěv kosů, který se lije
od čáry obzoru, vznesl se můj život
nad tuto řeku v pátrání po mých křídlech.
Není žádný další klíč, kterým bych otočil.
Není žádná další legenda, které bych čelil.
Jen rozmluva s květinami a sukovitými stromy
mne posune o krok dál -
když chci opravdu přitisknout tvář na okenní tabuli
a pozorovat Tvůrce křídel, jak umně tvarují má křídla.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004