Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 13

My Son

My son is two.
I watch him walk
like a drunken prince.
With his body bare I can see
his soul better.
His shoulder blades
gesture like vestiges of wings.
His features stenciled upon pale flesh
by hands that have been before me.

He so wants to be like me.
His every movement like a dusty mirror
or awkward shadow of a bird in flight.
Every sound an echo heard.
Every cell pregnant with my urges.
But my urge is to be like him.
To return to childhood's safe embrace
and certain honor.

If I return to this place
I hope my eyes will look again upon his face
even until his blades are wings once more.
Until I have circled his creaturehood
and know every hidden cleft
where I have left my print indelible
unable to be consumed.
Until all that he is
is in me and our hands are clasped, forged,
entwined, in voiceless celebration.

Until we are alone like two leaves shimmering
high above a treeless landscape
never to land.

Nameless Boy

Beyond the frontier
where borders blur into unknown thoughts
there is a nameless boy--
a drop of pure human light.
Through narrow cracks in the splintered fence
I watch his innocence with envy,
searching for the right meaning of his movements.
The twilight of his smile
nourishes my heart
like crumbs of God's light.
A longing in my mouth to speak,
to weep,
and gather this child into my arms
and encipher his nature into mine.
Through the exchange of eyes--
glances, purloined and routed into blindness,
our language annulled.
I can only grope towards him
with antenna thoughts
that dance in praise of his youthful beauty.

I am waiting for stones to bloom.
For venomous skies to wander into oblivion.
For tracks to emerge like dust in a beam of light.

Life's clever poison
is closing the gate.
The cracks are mended - the vision expunged.
And the nameless boy dissolves,
for there was no earth inside him.

Můj syn

Mému synovi jsou dva roky.
Dívám se, jak chodí,
jako opilý princ.
Když má tělo holé, vidím
lépe jeho duši.
Jeho lopatky
se hýbou jako zakrnělá křídla.
Jeho rysy naskicované na bledý sval
rukama, které byly přede mnou.

Tolik chce být jak já.
Každý jeho pohyb jako zaprášené zrcadlo
nebo neohrabaný stín ptáka v letu.
Každý zvuk ozvěna slyšená.
Každá buňka plná mých nutkání.
Ale mé nutkání je být jak on.
Vrátit se do bezpečného obětí dětství
a k  jeho určité důstojnosti.

Jestli se vrátím na to místo,
doufám, že mé oči budou zase hledět do jeho tváře,
dokud  jeho lopatky nebudou znovu křídly.
Dokud neobkroužím jeho bytostnost
a nepoznám každou skrytou štěrbinu,
kde jsem nechal svůj otisk nesmazatelný,
který nemůže být stráven.
Dokud všechno, čím je,
nebude ve mně a naše ruce nebudou sepnuté, skuté,
propletené, v bezhlesé oslavě.

Dokud nebudeme sami jak dva listy  mihotající se
vysoko nad krajinou beze stromů,
které nikdy nepřistanou.

Bezejmenný chlapec

Za krajní mezí,
kde se hranice rozplývají v neznámé myšlenky,
je bezejmenný chlapec…
kapka čistého lidského světla.
Úzkými prasklinami v štěpícím se plotě
pozoruji jeho nevinnost se závistí
a hledám ten pravý význam jeho pohybů.
Soumrak jeho úsměvu
vyživuje moje srdce
jako drobečky božího světla.
Touha v mých ústech mluvit,
plakat
a sevřít toto dítě v mém náručí
a zašifrovat jeho povahu do mé.
Skrze domluvu očí...
pohledů, odcizených a směrovaných do sleposti,
se zrušil náš jazyk.
Mohu jen tápat směrem k němu
tykadlovitými myšlenkami,
Které tančí v oslavování jeho mladistvé krásy.

Čekám, až kameny rozkvetou.
Až se nenávistná obloha odtoulá do zapomnění.
Až se dráhy objeví jak prach v paprsku světla.

Důmyslný jed života
zavírá bránu.
Praskliny jsou opravené - vidění smazáno.
A ten bezejmenný chlapec se rozplývá,
neboť v něm nebylo žádné země.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004