Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 15

 

Wishing Light

Sun walks the roof of the sky
with a turtle's patience.
Circling endlessly amidst the black passage
of arrival and retreat.
Moon can shape shift
and puncture the confidant darkness.
The weaker sister of sun
it bleeds light even as it dwindles
to a fissure of fluorescence.
Black sky like a monk's hood draped
over stars with squinted eyes.
Stewards lost,
exiled to overspread
the dark lair of the zodiac.
This silent outback where
light is uprooted and cast aside
beats like a tired clock uneven.
It dreams of sunlight passing so
it can follow like a parasite.
Tired of meandering in absence it
wants to live the speed of light and feel its directness.
Wishing to stay alive in light years
and not some recumbent eternity.
Desiring the sharp pain of life
to the dull, numbing outskirts of ancient space.
Darkness follows light like a tireless
wind that pours over tumbleweeds.
But it always seems to outlast the people
if not the light.

Secret Language

Night in bed,
eyes closed, ears open,
listening to the secret life outside my window.
The liturgy of the nocturnal.
Sounds and rhythms of
swift-footed crickets
giving testimony to the trees that overlook
the native church like great archways
carved of Roman hands.

The intricate language of tiny animals
sweeping through the night air
unfaltering they hold me spellbound.
How can I sleep without an interpreter?
If only I knew what they were saying.
I could sleep again.

 

Světlo přání

Slunce prochází klenutím oblohy
s trpělivostí želv.
Nekonečně krouží kol temného průchodu
věštícího příchod a ucouvnutí.
Měsíc dokáže najít způsob
jak prolomit to důvěrné temno.
Slabší sestra slunce
vrhá světlo ač sama se ztrácí
v trhlině mihotavých světel.
Černá obloha jako mnišská kápě převlečená
přes ušilhané hvězdy.
Ztracení průvodčí,
vypovězeni do rozprostření
temné sluje zvěrokruhu.
Ta tichá buš, kde
světlo je z kořenů vytrženo a odvrženo stranou
odbíjí nepravidelně jako raněné hodiny.
Sní o slunci svitu jež míjí tak
že může jej sledovat jako parazit.
Znavený obtékáním v nepřítomnu
chce zažít rychlost světla a pocítit jeho přímost.
Chce zůstat naživu v letech světelných
a ne v oné nečinné věčnosti.
Dává přednost bodavé bolesti života
před monotónním, tupým krajem pradávného prostoru.
Temnota následuje světlo jako
neúnavný vítr deroucí se laskavci.
Leč zdá se, že vždy přežije lidstvo
a možná i světlo samo.

Utajený jazyk

Noc v posteli,
zavřené oči, uši dokořán,
při poslechu tajů života za mými okny.
Noční liturgie.
Zvuk a rytmus
rychlonohých cvrčků
vzdávajících svědectví stromům přehlížejícím
rodný chrám jako mohutné klenby
vytesané z římských rukou.

Spletitý jazyk malých zvířátek
protínajících ovzduší noci
bez zaváhání mě drží v zajetí.
Jak mohu spát bez tlumočníka?
Jenom vědět o čem to mluví.
Mohl bych opět spát

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004