Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 18

Final Dream

Strike the flint that burns
a lonely world
and opens blessed lovers
to the golden grave of earth's flame.

Listen to the incantation
of raindrops as they pass from gray clouds
to our mother's doorstep.
Dreams of miracles yet to come
harbor in their watery husks.

Stand before this cage
splashed with beauty and stealth
and arranged with locks that have grown frail.
A simple breath
and all life is joined in the frontier.

Here is the masterpiece of creation
that has emerged from the unknown
in the depths of a silent Heart.
Here is the laughter sought
among rulers of death.
Here are the brilliant colors of rainbows
among the spilling reds that purge our flock.
Here is the hope of forever
among stone markers that stare through eyelids
released of time.
Here are the songs of endless voices
among the heartless dance of invisible power.

There is an evening bell that chimes
a melody so pure
even mountains weep
and angels lean to listen.
There is a murmur of hope that sweeps
aside the downcast eyes of hungry souls.

It is the fragrance of God
writing poems upon the deep blue sky
with pin-pricks of light and a sleepless moon.
It is the calling to souls
lost in the forest of a single world
to be cast, forged, and made ready
for the final dream.

Transparent Things

There it is then, my open wound,
eager for forgiveness.
It comes with age like brown spots and silver hair.
Shouldn't age bring more than different colors
to adorn the body?
I think it was meant to.
It just forgot.
Old age does that you know.
Too many things to remember here.
Both worlds demanding so much,
one to learn, one to remember.

If there was silence in these waters
my wound would dance open
and separate itself from all attackers.
Even this body.
It would look at you
in the orphaning light, diminished of features,
and lead you away to its place of sorrow.
It would ask you to lie down beside it
and wave goodbye
to the coiled currents that tug and pull
to separate us from ourselves.
It would hold your hands,
so masterful in their wisdom,
so mindful of their glory
that it would disappear inside.
In the future, someone,
a friend perhaps, would
read your palm and notice
a small line veering off in a ragged ambush.
Unchained from the rest
of your palm's symmetry.
A lonely fragment waving goodbye
to everything between us.

There it is then, my prayer for you
to close this wound
and draw the shades around us.
Deep, black solitude enfolding us,
the kind found only in caves
that have shut out light for the growing of delicate,
transparent things.

Poslední sen

Křísni kamínkem jenž spálí
osamělý svět
a otevře požehnané milence
zlatému hrobu pozemského plamene.

Naslouchej zaklínání
dešťových kapek padajícím ze šedivých mračen
na matčin práh.
Sny o zázrací, jež mají ještě přijít
kotví ve svých šťavnatých luscích.

Postůj před tou klecí
zmáčenou krásou a tajemstvím
a opásanou zámky zkřehlými věkem.
Jediný dech
a všechen život na pomezí se spojí.
Stojí zde veledílo stvoření,
jenž vynořilo se z neznáma

hlubin nehlučného Srdce.
Je zde smích hledaný
prostřed vládců smrti.
Jsou zde zářivé barvy duhy
prostřed zurčících šarlatů, jež čistí naše stádo.
Je zde věčná naděje
prostřed kamenných značkam hledících skrze víčka
zproštěná času.
Jsou zde písně nekonečných hlasů

prostřed tance neviditelné síly nemající slitování.

Je tu zvon klekání, jenž vyhrává
nápěv tak čistý,
že i hory pláčou
a andělé se sklání ku poslechu.
Je tu šepot naděje jenž rozhrnuje
do stran sklopené zraky hladových duší.

Je to Boží vůně
píšící básně na temně modré nebe
s tečkami světla a ostražitým měsícem.
Je to zvolání k duším
ztraceným v pralese jediného světa
by byly odlity, ukuty a připraveny

na poslední sen.

Průhledné věci

 Tak tu je moje otevřená rána
dychtící po odpuštění.
Přichází s věkem jako hnědé skvrny a štříbrný vlas.
Nemělo by však stáří přinesti více než odlišné barvy
by bylo tělu ozdobou?
Myslí, že tak to mělo být.

Jen prostě zapomnělo.

Stáří se to stává.
Je tu příliš věcí k pamatování.
A oba světy tolik požadují,
jeden by ses učil, druhý abys pamatoval.

Kdyby vládl v těchto vodách klid
má rána by se s tancem otevřela
a s útočníky nic nechtěla by mít.
I těla tohoto.
Vzhlédla by k tobě
v osiřelém světle zbaveném rysů,
a odvedla tě k místu svojich plaček.
Požádala by tě bys k ní ulehnul
a zamávala na rozloučenou
rotujícím proudům co stahují a táhnou
by nás rozdělily od sebe sama.
Vzala by tě za ruce,
tak mistrovské v jejich moudrosti,
tak dbalé v jejich slávě,
že by se uvnitř ztratila.
V budoucnu, někdo,
snad přítel by
četl z tvojí dlaně a povšimnul si
malé čárky odvracející se v obnošeném skrytu.
Odpoutané od zbytku
souměrnosti tvé dlaně.
Osamělý úlomek mávající na rozloučenou
všemu co nás dělí.

Tak to je moje modlitba pro tebe
aby ti onu ránu zavřela
a stáhla závěsy kol nás
obklopivši nás tmavou samotou
co dlí jenom v lůně jeskyň
které vypnuly se světlu, by daly vzrůst jemným,

průhledným věcem.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004