Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 19

Easy to Find

I have often looked inside my drawers
without knowing why.
Something called out.
Seek me and you shall find,
but when I obey I'm confounded by memory's fleeting ways.
Hands immerse and return awkwardly empty
like a runaway child
when no one came after them.

I know there is something I seek
that hides from me so I can't think about what I lack.
It is, however, and this is the point, too damn powerful
to be silent and still.
Besides, I know I lack it because I miss it.

I miss it.
Whatever "it" is.
Whatever I need it to be it is not that.
It can never be anything but what it is.
And so I search in drawers and closets absent of why,
driven like a machine whose switch has been thrown
just because it can.

I miss it.
I wish it could find me.
Maybe I need to stay put long enough for it to do so.
Now there's a switch.
Let the powerful "it" seek me out.
But for how long must I wait?
And how will I recognize it should it find me?

There must be names for this condition that end in phobia.
Damn, I hate that suffix.

It all starts with a sense of wonder and ends in a sense of emptiness.
God, I wish you could find me here.
I'll tuck myself in a little drawer right out in the open.
I won't bury myself under incidentals.
I'll be right on top.
Easy to find.
Do you need me for anything?
I hope so because I need you for everything.

Of Beckoning Places

Of beckoning places
I have never felt more lost.
Nothing invites me onward.
Nothing compels my mouth to speak.
In cave-like ignorance, resembling oblivion,
I am soulless in sleep.
Where are you, beloved?
Do you not think I wait for you?
Do you not understand the crystal heart?
Its facets like mirrors for the clouds
absent of nothing blue.

Invincible heaven with downcast eyes
and burning bullets of victory that peel through flesh
like a hungry ax, why did you follow me?
I need an equal not a slayer.
I need a companion not a ruler.
I need love not commandments.

Of things forgotten
I have never been one.
God seems to find me even in the tumbleweed
when winds howl
and I become the wishbone in the hands
of good and evil.
Why do they seek me out?
What purpose do I serve if I cannot become visible to you?

You know, when they put animals to sleep
children wait outside
as the needle settles the debt of pain and age.
The mother or father write a check and
sign their name twice that day.
They drop a watermark of tears.
They smile for their children
through clenched hearts beating
sideways like a pendulum of time.

And I see all of this and more in myself.
A small animal whose debts are soon to be settled.
Children are already appearing outside
waiting for the smile of parents to reassure.
The signature and watermark
they never see.

Of winter sanctuary I have found only you.
Though I wait for signals to draw me from the cold
into your fire
I know they will come even though I fumble for my key.
Even though my heart is beheaded.
Even though I have only learned division.
I remember you and the light above your door.

Snadno k nalezení

Často nahlížím do svých zásuvek
aniž bych věděl proč.
Cosi na mne zavolalo.
Hledej mne a nalezneš,
leč když uposlechnu, jsem zatracen přelétavou letorou své paměti.
Ruce se vnoří a vynoří nešikovně prázdné
jako dítě utečenec
jenž nikdo nešel hledat.

Vím, že cosi je, cosi co hledám,
co se mi skrývá až nevnímám co mi vlastně schází.
Leč existuje to a v tom momentě je to příliš silné,
abych byl nehybný a v klidu.
Kromě toho vím, že to nemám, neboť se mi po tom stýská.

Stýská se mi po tom.
Ať "to" značí cokoli.
Není to nic, co bych chtěl, aby to bylo.
Nikdy to nemůže být nic jiného než to je.
A tak prohledávám zásuvky a skříně nevěda proč,
hnaný vpřed jako stroj jehož spínač je v poloze zapnuto, protože to jde.

Stýská se mi po tom.
Kéž by mne to našlo.
Snad musím zůstat a dát tomu dost času.
Nyní je tu spínač.
Kéž mne ono mocné "to" nalezne.
Leč jak dlouho musím ještě sečkat?
A jak to poznám, kdyby mne to našlo?

Ten stav jehož název končí na "fobie" musí mít přece nějaké jméno.
Zatraceně, jak já tu koncovku nesnáším.

Vše to začíná pocitem zázraku a končí to pocitem prázdnoty.
Bože, kéž bys mne tu našel.
Složím se do malé zásuvky hned tady na očích.
Neschovám se pod harampádí.
Budu hned nahoře.
Snadno k nalezení.
Potřebuješ mě k něčemu?
Doufám, že ano, neboť ty pro mne jsi vším.

Ze všech svůdných míst

Ze všech svůdných míst
nikdy jsem se necítil víc ztracen.
Nic mě vevábí vpřed.
Nic nenutí k řeci moje ústa.
Jeskynní netěčnosti podobné zapomnění,
spím spánek bez duše.
Kde jste moji milovaní?
Myslíte, že na vás čekám?
Cožpak nerozumíte srdce čistému jak křišťál?
Jeho fasety jako zrcadla vystavená mrakům
nepostrádají žádnou modř.

Neporazitelné nebe s očima obrácenýma dolů
a hořící kulky vítězství, jež protínají maso
jako hladová sekera, proč jste mne následovaly?
Potřebuji sobě rovného ne vraha.
Potřebuji společníka a ne vládce.
Zbožňuji lásku a ne přikázání.

Ze všech věcí zapomněných
nikdy jsem nebyl jednou z nich.
Zdá se, že Bůh mne najde i v rozvátém laskavci
za nářku větru
a já se stanu vidličkou z kostí pro přání v rukách
dobra a zla.
Proč mě nachází?
K jakému účelu sloužím když pro tebe jsem stále neviditelný?

Ty víš, že když utrácejí zvířata
děti čekají venku
když jehla splácí dluhy bolesti a věku.
Matka s otcem vypíšou šek a
toho dne se dvakrát podepíší.
Ukane jim vodotisk slzí.
Usmějí se pro své děti
se sevřeným srdce které bije
dostrany jako kyvadlo času.

A to vše a více vidím sám v sobě.
Malé zvířátko, jehož dluhy budou brzy splaceny.
Děti se již srocují venku
a čekají na uklidňující úsměv rodičů.
Jen ten podpis a vodotisk
nikdy nezahlédnou.

Z útočišť na zimu jsem nalezl jen tebe.
Ačkoli očekávám znamení, jenž povolá mě z chladu
do tvého žáru.
Jsem si jist, že se dostaví i přesto, že šmátrám po svém klíči.
I přesto, že mé srdce je sťato.
I přesto, že jsem se naučil jen dělit.
Vzpomínám si na tebe a světlo nad tvými dveřmi.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004