Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 2

 

The Language of Innocence

When a river is frozen,
underneath remains a current.
When the sky is absent of color
beneath the globe another world comes to light.
When my heart is alone
somewhere another heart beats my name
in code that only paradise can hear.

Is my heart deaf
or is there no one
who can speak the language of innocence?
Innocence, when words
suffer meaning and gallop away in its presence.
I have seen it.
Felt it.
I have loosened its secrets in the blushing skin
when upturned eyes witness its home
and never turn away.
And never turn away.

There is this world
of slumbering hearts and hollow love,
but it cannot carry me to daylight.
My craving is so different
and it can never be turned away.

 Temptress Vision

A temptress vision has encircled me like a
willful shadow of a slumbering dream.
Is it the powerful light of purpose?
If I squint with all my strength I may see it.
Always must it be inside of me
like a pilot fish inseparable from its host.
It fearlessly drinks my essence.
Such a bitter taste I muse.
Spit it out upon your table of perfection.
Compare this grain of sand with your galaxy.
This spire of sorrow with your deepest eye.
If my callous mind can see you,
there are no interventions.
No pathway away.
Convergence.

I am a lock-picker.
A tunnel-digger.
A fence-cutter of the wicked watchers.
A traveler that has sought
the mystery that alludes all but the outlaws.
The wild-eyed, unrelenting fools of purpose
that remain outside the laboratory of wingless flight.

You are the eternal Watcher
who lives behind the veil of form and comprehension,
drawing forth the wisdom of time
from the well of planets.
You cast your spell and entrain all that I am.
Am I just a fragment of your world?
A memory hidden by time?
A finger of your hand driven by a mind
unfamiliar with skin.
Touch yourself and you sense me.
Visions wild with love.
Splendor that beckons like a secret whisper of gladness
spread on the winds by an infinite voice.
The sound of all things unified.
I am part of that voice.
Part of that sound.
Part of that secret whisper of gladness.

This limitation must end in lucid flesh.
The dream of sparks ascending
quickening the cast of hope.
Avoid the brand of passivity
the signs complain.
Shun manipulation before you are stained.
Spurn all formula and write new equations
in the language of sand.

Heed no other,
nor listen to the seduction of holy symbols
standing before the windows of truth.
Define from a foreign tongue.

These are the battered keys
that have led me to unlocked doors.
Doors that collapse at a mere breath
and behind which
lay more pieces to collect for the Holy Menagerie.
The never-ending puzzle.

All the stars in the sky
recall the purpose of your hallowed light.
Burn a hole through the layers.
Peel all the mockery away.
Enjoin the powers
to answer this call:
Bring the luminous vision
hidden behind the whirling particles
of the Mapmaker.
Let it enter me
like a shaft of light that enters a cave's deepest measure.
Ancient fires still burn in these depths.
Who tends them?
What eyes are watching?
Waiting.
Waiting for time's flower to bloom.
To submerge in the relentless subtlety
that moves beyond my reach
with a jaguar's stealth.
To dream of elder ways
that leap over time
and leave behind the puzzle of our making.

O' temptress vision
you steal my hunger for human light.
If there is anything left to hollow
let it be me.
If there is anything left to cage
let it run free.
If there is anything left to dream
let it be our union.

Jazyk Nevinnosti

Řeku když led pokryje
proud tam pod ním dál se valí.
Obloha když barvy ztratí
zpod zeměkoule jiný svět do světla se rodí.
Srdce mé když osaměje
jiné srdce kdesi moje jméno vyťukává
kódem jen v ráji slyšitelným.

Je mé srdce hluché
nebo není nikoho
kdo znal by jazyk nevinnosti?
Nevinnosti, před níž slova
význam ztrácejí a pryč prchají.
Viděl jsem ji.
Cítil jsem ji.
Odkryl jsem tajemství její v ruměnci tváře
když oči vzhlédnuvší o domově jejím svědčí
a pohled svůj nikdy už neodvrátí.
a pohled svůj nikdy už neodvrátí.

Znám ten svět
dřímajících srdcí a pusté lásky
po té cestě však svítání mé nepřichází
Má touha tolik je jiná
A tu nikdo nikdy už neodvrátí

 Svůdná vize

Svůdná vize mne obemkla
jak tvrdošíjný stín dřímajícího snu.
Je to ono mocné světlo příčiny?
Zapátrám-li ze všech sil, snad jej zahlédnu.
Stále je tam, v mém nitru,
jak rybka lodivod nikdy neopouštějící svého hostitele
Beze strachu pije z mé podstaty.
Jak hořká chuť, mne napadá.
Tak ven s tím na tvůj dokonalý stůl.
Srovnej to zrnko písko s tvou galaxií.
Ten osten smutku s hloubkou tvých očí.
Jestli má okoralá mysl dokáže tě spatřit,
už nebudou žádné vpády.
Žádná cesta jinam.
Sbližování.

Jsem ten, kdo paklíčem zámky otvírá,
tunely hloubí,
živé ploty stříhá, přes než zrakem hříšným slídí.
Poutník, jenž pátral po tajemství
otevírajícím se všem jen ne vydědencům.
Těm sveřepým bláhovcům divokých očí
co před branami laboratoře letů bez křídel zůstávají.

Jsi věčný pozorovatel,
žijící za oponou tvarů a chápání,
sající moudrost času 
ze studnice planet.
Jsi kouzelníkem a příčinou všeho, co jsem.
Jsem snad jen zlomkem tvého světa?
Vzpomínkou co ukryl čas?
Prstem tvé ruky ovládané myslí,
co vlastní kůži nepoznala.
Dotkni se jí a ucítíš mne.
Vize láskou divoké.
Nádhera vábící jak tajný šepot blaženosti
co nekonečný hlas s větry rozsévá.
Zvuk věcí všech v jednotě spojený.
Jsem součástí toho hlasu.
Součástí toho zvuku.
Součástí toho tajného šepotu blaženosti.

Ta hranice jistě konec má ve světle jasném.
Sen jisker vzlétajících,
co nadějí podobu tvarují.
Jen vyhni se známkám netečnosti
o níž znamení žalují.
Zabraň zásahům dřív než budeš zneuctěn.
Zavrhni všechny vzorce a napiš nové rovnice
v jazyce odvahy.

Nedbej nikoho
a nedopusť ať symboly svaté v omyl tě uvedou
stojíce před okny pravdy.
Vyjdi z jiné, cizí řeči.

To jsou ty stářím sešlé klíče
co vedly mne k dveřím nezamčeným.
Dveřím, které pouhým dechem se zavírají
a za kterými
další kousky nalezneš Svaté Menažerie.
Nekonečné skládanky.

Všechny hvězdy na nebi
pamatují si příčinu tvého světla posvátného.
Propal otvor vrstvami.
Strhni všechny kulisy.
Přikaž silám
ať vyslyší to volání:
Přinést vizi průzračnou
skrytou za rotujícími částicemi
Mapotvůrce.
Nechť do mne vstoupí
jak paprsek světla jenž vstupuje do nejzazších koutů jeskyně.
Dávné ohně ještě planou v těch hlubinách.
Kdo střeží je?
Čí oči nad nimi bdí?
A čekají.
Čekají až květ času se rozvije.
Aby vnořily se do neutuchající jemnosti
jež uniká mimo můj dosah
kradmo jak šelma.
Aby snily o dávných stezkách,
co nad časy se klenou
za sebou nechávaje hádanku našeho stvoření.

Ó, svůdná vize,
tys´ připravila mne o hlad po lidském světle.
Zbývá-li co k prohloubení
nechť tím jsem já.
Zbývá-li co k uvěznění
nechť svobodu získá.
Zbývá-li co ke snění
nechť je to naše spojení.

 

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004