Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 23

Folded Things

So often I have bared my soul
and spread its wealth around me
relishing its golden hue.
So often there were poems, paintings, music
that flowed in one stream
that held messages that only I could hear.
But I would take them and
fold them into something I hoped others
would also hear.
So often the folded thing
would resonate in solitude
yet escape the touch of another.
So often I would look to you
and hope that you would see and hear
what I have seen and heard.
But the message would waver
and disappear like smoke ascending into air.
So often I have wondered
why there is no one to share these folded things;
as if only I could understand
their solitude.
As if only I could feel their heartbeat
beneath the emptiness in which they sleep.

If all of these are summed
and divided by love
you would know them as your own children.
You would see them as they are.
Yet they are mysteries viewed
as mere elements of time.
So often I have taken these folded things
and left them behind
for others to unfold and wear.
And when I look back
at their clothing they appear like stars
against the persistent blackness.
Like comets dancing to the forbidden music
of another world.
Calling so softly... when it is heard,
the folded things unfold their beauty
and nothing is forbidden again.

Spiral

Inside there is something gnawing
with silken jaws and wax teeth.
It holds me still in pureness
like a circle whose middle is my cage.

While you went away from me
I was ever tightening my circle.
A spiral cut in glass.
A flower's bloom dropping petals.
A winnowed ball of yarn
spilling color.

I see the inside of your thigh
brilliant in its smoothness,
and I spiral ever closer to your edge.
Paper cut touching I burn
bleeding without pain.
How could I spill so easily
without knowing why?

When I hear your voice
there is no quenching this ache
to hold you.
Like one who draws near and then forgets
the story they came to tell,
I circle you waiting for thread's tautness
to draw us ever closer
though I know not how.

The final luxury is the kiss
of your boundless heart.
The final beauty so pure
all else limps behind blissfully in your wake.
Drawing from your shadows
the light of saplings
lurking on the forest floor.

If I could unbutton you,
take your dress down
I
would see a map of my universe.
A phantom limb, grown from
my body like wings sprouting from a chrysalis
reaches for you.
It is the hand of clarity
desperate for your skin
so powerfully bidden
as though a shimmering block of light
cut from black velvet,
stood before me.
And all I could do was to reach out
and touch it,
not knowing why,
but utterly unafraid.

Poskládané věci

Tolikrát jsem obnažil svou duši
rozprostřel kolem sebe její bohatství,
liboval si v jejím zlatavém odstínu.
Tak často tu básně, malby, hudba
pluly v jediném proudu,
který nesl poselství, jež jsem jen já mohl uslyšet.
Ale já je brával a
skládal v něco, co, jak jsem doufal, ostatní také uslyší.
Tak často ta poskládaná věc
zněla v samotě
a přesto unikala doteku jiného.
Tolikrát jsem pohlédl k tobě
a doufal, že ty uvidíš a uslyšíš,
co já viděl a slyšel.
Ale poselství se zatřepotalo
a zmizelo jako kouř stoupající do vzduchu.
Tak často jsem si říkal, proč není nikdo,
kdo by se mnou sdílel tyto poskládané věci;
jako bych jenom já mohl porozumět
jejich samotě.
Jako bych jenom já mohl cítit tlukot jejich srdcí
pod prázdnotou, v níž spí.

Když se všechny sečtou
a vydělí láskou,
znala bys je jako vlastní děti.
Viděla bys je tak, jak jsou.
Přesto jsou to mystéria, viděná
jako pouhé prvky času.
Tak často jsem tyto složené věci bral
a ponechával je jiným, aby je rozložili a oblékli.
A když pohlédnu zpět
na jejich oděv, jeví se jako hvězdy
proti neodbytné černotě.
Jako komety tančící při zakázané hudbě
jiného světa.
Volají tak slabě … když to zaslechneš,
poskládané věci rozloží svou krásu
a nic není znovu zakázáno.

Spirála

Uvnitř je něco, co hryže
hedvábnými čelistmi a voskovými zuby.
Drží mě to stále v ryzosti,
jako kruh, jehož střed je má klec.

Zatímco ty jsi ode mne odešla,
já stále utahoval můj kruh.
Spirálu vyřezanou ve skle.
Květ rostliny, z nějž opadávají plátky.
Vyčištěné klubko příze,
pouštějící barvu.

Vidím vnitřní stranu tvého stehna,
zářivou ve své hladkosti,
a po spirále se stále přibližuji k tvé hraně.
Dotýkám se ostrou hranou, hořím,
krvácím bez bolesti.
Jak bych se mohl tak snadno rozsypat,
aniž bych věděl proč?

Když slyším tvůj hlas,
není nic, co by utišilo tuto bolestnou touhu obejmout tě.
Jak ten, kdo se přiblíží a pak zapomene
příběh, který přišel vyprávět.
Obtáčím tě a čekám, až se vlákno napne,
aby nás přitáhlo ještě blíž,
přestože nevím jak.

Posledním přepychem je polibek
tvého bezbřehého srdce.
Poslední krása tak ryzí,
vše ostatní pokulhává pozadu blaženě ve tvých stopách
Čerpá ze tvých stínů
světlo výhonků,
Skrývajících se na podlaze lesa.

Kdybych tě mohl rozepnout,
svléknout tvůj šat,
viděl bych mapu mého vesmíru.
Přízračný úd rostoucí z mého těla,
jako křídla vyrážející z kukly,
se k tobě vzpíná.
Je to ruka jasnosti,
zoufale toužící po tvé kůži
tak mocně přikázaná,
jako kdyby chvějící se kvádr světla,
vyřezaný z černého sametu,
stál přede mnou.
A jediné, co bych mohl udělat, by bylo napřáhnout ruku
a dotknout se ho,
nevěda proč,
ale naprosto bez obav.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004