Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 3

Bandages of the Beast

There were many random omens.
Sending olive branches with thorns was
only one of your repertoire.
You offered me a book
where all the answers lay encoded in
some strange dialect.
Symbols undulating like serpents restless for food.

If I was windborne as a lambent seed you
would still the air
and I would fall into the thicket.
If I yearned for sweet water
you would pass me the bitter cup.
If I was an injured fawn you would flush me
from the cloister, corner me against cold stone,
and admire my fear.

Everywhere I steer I seek the one look of love;
yet love humbles itself like a mannequin
changing its clothes to accommodate the dressmaker.
Underneath there are bandages of the beast.
Underneath there is the tourniquet of deliverance.
But beneath the shell there is emptiness, so defiant
it is clothed in finery that neither
dressmaker nor beast can touch.

You have mistaken my search as my soul.
Raking through it for clumps of wisdom,
you have found only what I have lost to you.
Held like rootless dreams
I will vanish in your touch.

If you pass your rake over this emptiness
you will feel clumps of my spirit.
You will find me like tiny pieces of mirror broken
apart yet still collected in one spot.
Still staring ever skyward.
Still reflecting one mosaic image.
Still the accompanist of myself.

 Half Mine

When I see your face I know you are half mine
separated by the utmost care to remember all of you.
When I undress my body I see that I am half yours
blurred by sudden flight that leaves
the eye wondering what angels carved in their hearts
to remind them so vividly of their home.

When I see your beauty I know you are half mine
never to be held in a polished mirror
knowing the faithful hunger of our soul.
When I watch your eyes I know they are half mine
tracing a trajectory where sensual virtue is the very spine of us.
When I hold your hand I know it is half mine
wintered in kinship, it circles tenderness
beneath the moon and well of water when the feast is done.
When I kiss your lips I know they are half mine
sent by God's genealogy to uncover us
in the delicious cauldron of our united breath.

When I hear you cry I know your loneliness is half mine
so deep the interior that we are lost outside
yearning to give ourselves away
like a promise made before the asking.
And when I look to your past I know it is half mine
running to the choke cherry trees
invisible to the entire universe we found ourselves
laughing in sudden flight
eyeing the carved initials in our hearts.
Sparing the trees.

Obvazy zvířete

Bylo tu mnoho náhodných znamení.
Posílat trnité olivové snítky patřilo k vašim

zvykům.
Poslali jste mi knihu
se zašifrovanými odkazy -
zvláštní dialekt.
Znaky vzpínající se jako hladoví hadi.

Kdybych se vznášel s větrem jako blýskané sémě
znehybnili byste vzduch
a zapletl bych se do houštin.
Kdybych toužil po vodě neslané

podali byste mi kalich hořkosti.
Kdybych byl zraněným kolouchem vyhnali byste mě
z kláštera přitiskli ke chladnému kameni

a obdivovali moji bázeň.

Kamkoli se pohnu, hledám pohled lásky;
a přesto miluji své niterné já jako panna krejčovská
co převléká své šaty ve snaze vyhovět svému stvořiteli.
Kdesi v hloubi jsou obvazy zvířete.
Kdesi v hloubi je omezení výroku zpovědi sebe.
Ale pod skořápkou je prázdnota, tak vzdorná
že oděná jest v hávu, jehož
ani krejčí ni zvíře dotknouti se schopno není.

Nepochopili jste mé hledání i moji duši.
Při přehrabování chuchvalcem mé moudrosti,
našli jste jen co to jsem vám zanechal.
Stejně jako sny bez kořenů
rozplynu se vaším dotykem.

Jestli se prohrabete touto prázdnotou
ucítíte shloučení mého ducha.
Uzřete mě jako drobné kousky rozbitého zrcadla
roztroušeného ale věčně vcelku.
Stále vzhlížejícího vzhůru.
Stále odrážejícího tvář skládanky.

Stále souputníka mého já.

 Způli má

Když vidím tvoji tvář vím, že jsi způli má
oddělená nejvyšší snahou zapamatovat si vše své.
Když vysvléknu své tělo vidím, že jsem způli tvůj
rozostřený náhlým letem jenž zanechává
oko v údivu nad tím, co si andělé vyřezali do srdcí
jako živou připomínku svého domova.

Když vidím tvoji krásu, vím, že jsi způli má
nezachytitelná vyleštěným zrcadlem
které zná věrný hlad naší duše.
Když pohlédnu do tvých očí, vím, že jsou způli mé
a sledují trajektorii kde smyslná síla tvoří naši samotnou páteř.
Když uchopím tvou ruku, vím, že je napůl má
přezimující ve spřízněnosti, obíhá něhu
pod měsícem a studní s vodou když hostina je dokončena.
Když políbím tvé rty, vím, že jsou napůl mé
seslané Božím rodopisem, aby nás odkryly
v nádherném kotli našeho spojeného dechu.

Když slyším tvůj nářek, vím, že je způli můj
tak hluboko uvnitř že se ocitáme zvenčí
a toužíme se sami sebe vzdát
jako slib daný před požádáním.
A když pohlédnu do tvé minulosti, vím, že je způli má
běžící ke svírajícím třešním
neviditelná celému všehomíru a my se ocitli prostřed
smíchu v náhlém vzletu
zkoumajíce vyřezané iniciály v našich srdcích.

Stromy jsme ušetřili.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004