Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Projekt Ancient Arrow - poezie

Hudba

Obrazy

Poezie

Filosofie

Stažení souborů

Domů

Glosář

 

Komnata 1
Komnata 2
Komnata 3
Komnata 4
Komnata 5
Komnata 6
Komnata 7
Komnata 8
Komnata 9
Komnata 10
Komnata 11
Komnata 12
Komnata 13
Komnata 14
Komnata 15
Komnata 16
Komnata 17
Komnata 18
Komnata 19
Komnata 20
Komnata 21
Komnata 22
Komnata 23

 Komnata 4

 

Missing

Facing another evening without you
I am torn from myself
in movements of clouds,
movements of earth spinning
like the sure movement of lava as it rolls to sea.
Yet when I arrive
you are still gone from me
23 footsteps away;
a cluster of punishment.
A bouquet of the abyss.

When I look to the east I think of you
softly waiting for the vines to abdicate
their portion of your heart.
So you can be chiseled out of the matrix
with smooth hammer strokes
from my hands.
Freed of the coal, the black rot
of untouched shoulders,
you can open your eyes again
flashing the iridescent animals,
valiant vibrations of your rich spirit.

Centerpiece of my table
I stare at you in candlelight,
the windows behind, black in their immensity,
only enlarge you.
Making you more of what I miss.
The procession of prophecies
has entered me again
casting doubt in my mind like rain
on dead leaves.

I go among your body
to feel the presence of your heart beating
something golden spun from another world.
You cannot feel me.
I am invisible in all ways to you, but one.
A reflection in the mirror.
Beneath your eyes
you see me dancing away the body.
Dancing away the mind.
Dancing away the incarnations
of my absence.

One Day

One day,
out of this fleshy cocoon
I will rise like a golden bird of silent wing
graceful as the smoke of a fallen flame.
I will dream no more of places
hidden--secreted away in heaven's cleft
where the foot leaves no print.

One day,
I will walk in gardens holding hands
with my creation and creator.
We will touch one another
like lovers torn by death
to say goodbye.
We will lay in one another's arms
until we awaken as one
invisible to the other.

One day,
I will isolate the part of me
that is always present.
I will dance with it
like moonlight on water.
I will hold it to myself in a longful embrace
that beats perfection
in the hymn of the Songkeeper.

One day
when I curl away inside myself
I will dream of you
this flesh-covered-bone of animal.
I will yearn to know your life again.
I will reach out to you
as you now reach out to me.
Such magic!
Glory to covet the unknown!
That which is
is always reaching for the self
that cheats appearances.
Who dreams itself awake and asleep.
Who knows both sides of the canvas
are painted, awaiting the other
to meld anew.

 

Nepřítomná

Tváří v tvář dalšímu večeru bez tebe
Jsem sám od sebe odtržen
v pohybech unášených mraků,
pohybech rotující země
jistých jako posun lávy valící se do moře.
A i když přijedu
jsi ode mne odloučená
o celých 23 kroků;
hrozen potrestání.
Kytice propastí.

Když pohlédnu k východu, myslím na tebe
pokorně čekající, až šlahouny se vzdají
své porce tvého srdce.
Bys mohla být vykutána z formy
něžnými poklepy kladiv
z mých rukou.
Osvobozená od uhlí, té černé práchniviny
nedotčených ramen,
můžeš opět otevřít své oči
vysílajíc svá měňavá zvířátka
chrabré záchvěvy tvého bohatého ducha.

Jsi ozdoba mého stolu
hledím na tě ve světle svíc,
okna v pozadí, černá svou nesmírností
tě jenom umocňují.
Dávají ti víc všeho co mi chybí.
Průvod proroctví
mě opět prostoupil
vrhaje v mé mysli pochybnosti jako déšť
padající na mrtvé listy.

Procházím tvým tělem
abych cítil blízkost tvého tlukoucího srdce
čehosi zlatého upředeného z jiných světů.
Nemůžeš mě cítit.

Až na jeden jsem pro tě všemi způsoby neviditelný.

A to je odraz v zrcadle.
Pod svýma očima
vidíš jak tancem zbavuji se těla.
Jak tancem zbavuji se mysli.
Jak tancem zbavuji se ztělesnění

své nepřítomnosti.

Jednoho dne

Jednoho dne,
jsa zbaven zámotku svého těla
vzlétnu jako tichokřídlý zlatý pták
důstojný jako dým uvadajícího plamene.
Již nebudu snít o místech
skrytých kdesi potají ve štěrbinách nebes
kde nohy nezanechají stop.

Jednoho dne,
se budu procházet zahradami ruku v ruce
se svým stvořením i tvůrcem.
Navzájem se dotkneme
jak smrtí odtržení milenci
co dávají si sbohem.
Budeme si ležet v náručí
dokud se nevzbudíme jako jeden
navzájem si neviditelní.

Jednoho dne,
oddělím tu část mého já,
která je tu stále.
Budu s ní tančit
jak měsíční světlo na hladině.
Přitisknu ji k sobě v toužebném objetí,
které překoná i dokonalost
chvalozpěvu Pána písní.

Jednoho dne,
až se sám v sobě odvinu
budu snít o tobě
tvorovi z kostí obalených masem.
Budu toužit, abych opět znal tvůj život.
Vztáhnu k tobě ruce
tak jako ty teď vztahuješ je ke mně.
Jaké to kouzlo!
Nádhera poznání nepoznaného!
Toho, co stále
vztahuje ruce k sobě
co podvádí vzezření.
Toho, co prosní se k probuzení a k spánku.
Toho, co ví že plátno má na obou stranách
obraz, který čeká až ten druhý
se znovu propojí.

Webmaster

Naposled upraveno: 20. října 2004