Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Aktualizace

Aktualizace informací

Signál WOW - vesmírná depeše rozluštěna

Romulovi potomci a jejich metody

Odkazy na příbuznou tématiku

 

Sága rodu Bocků - úvodní informace

Kdo jsou ty společnosti...?

??? OLIN na obzoru ???

Magazín NEXUS a Tvůrci křídel

Webmaster promluvil
Lucent technologies & Bell Labs

 

Úvodní stránka

Domů

Rekapitulace a poděkování

Romulovi potomci a jejich metody

(O manipulaci)

 

V poslední době se začíná objevovat mnoho informací o různých skupinách, které se snaží prosazovat své, zpravidla dobře utajované zájmy v různých částech světa. Mluví se o tzv. tajné Světové vládě, a dává se do souvislosti s různými organizacemi a tajnými kluby.

Je nasnadě, že v pozadí politických, ekonomických, kulturních a třeba i různých osobních zájmů, byly mnohdy utajené aktivity mocných tohoto světa. Není důvod, proč by tomu nemělo být i dnes. Otázkou zůstává, jak se lidé dnešní doby dokáží vypořádat s manipulačními praktikami. Tady jsou ve vývoji lidského vědomí pořád ještě velké mezery.

Pro dokreslení pohledu, zkusme si vytipovat nejdůležitější formy manipulace, které by mohly efektivně pomáhat zájmovým skupinám prosazovat svou moc nad běžnými lidmi.

Především se jedná o zadržování pravdivých informací.  Vypadá to tak, že i masmédia zemí s demokracií nemají dovoleno zveřejnění některých informací. Anebo jsou v některých případech hluchá a slepá?

Jako namátkový příklad je možno uvést třeba aktivitu slunce na přelomu roku 2000 a 2001, která trvá prakticky dodnes. Doklady o této aktivitě je možno najít na oficiálních serverech americké NASA, a tyto informace, vesměs fotografie, jsou cenzurovány. Něco se dá najít v neoficiálních zdrojích, které zmíněné informace převzaly od svých kontaktních osob, pracujících přímo s těmito fakty.

Další utajované informace se týkají třeba ruských a amerických „výletů“ na Mars, kde přes veškerou deziluzi ze zmařených nadějných výprav prosakují informace o fotografické dokumentaci, která by mohla otřást základy naší civilizace. Sám jsem viděl (a jsou na internetu lehce k nalezení) fotografie, které by se daly nazvat přinejmenším „velice zvláštní“. Podle oficiálního vědeckého názoru se ale naprosto vždy jedná o různé „hry stínů a světel“ a případně jako „zvláštní formu eroze“. (A nemám na mysli pouze pověstnou "Tvář z Marsu!") V tomto světle je docela pochopitelné, že vlády a NASA mlčí i v případech ztracených a umlklých družic a průzkumných vozidel, vyslaných k Marsu, které po zaslání prvních nadějných snímků se navždy ztratily z monitorů vědeckých center.

Tento postoj oficiálních míst je vždy velice nápadný, a má již do činění s druhou, nebezpečnější formou manipulace – podávání nepravdivých informací a překrucování skutečnosti. Tady je velice široké pole působnosti prakticky jakýchkoliv oficiálních struktur. Nedá mi, abych pominul kauzu kruhů v obilí. Přes veškerá zjištění laboratoří, že obilí z kruhů vykazuje zvláštní známky buněčné deformace, je oficiální verze poměrně jednoduchá: Poté, co se neujaly „meteorologické“ teorie o vlivu „vzdušných vírů“ apod., se najednou před lety objevila parta rozverných staříků v baseballových čepicích vyzbrojených kusem prkna a špagátu, coby přeborníků v mistrném „šlapání kruhů“. Prý tuto činnost provozují výhradně v noci (přes den se jim zřejmě práce nedaří). Tuším, že tato disciplína bude asi tak nakažlivá, jako kulhavka, jelikož i český internet se dožil stránek pravých českých cropcirclerů, navíc vydatně podpořených přímo „sisyfovským úsilím“ některých našich předních akademiků věd.

Jak se říká – stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Jenomže to je přesně to pořekadlo, které bychom měli zapomenout. Týká se to nás všech, pokud chceme jako lidstvo na Zemi přežít. Ten, kdo říká: „mne to nezajímá, to není moje věc“, mi připadá, jako člověk, který léta chodí sypat odpadky za svůj plot, a pak nadává, že „zas to tam venku nějak smrdí, a nikdo s tím nic nedělá…“. A že je takových lidí (nejenom) v zemích českých dost, je nasnadě.

Jestli je pravda, že existují mocenské struktury s globální působností, je jisté, že mají v současné době velice těžkou úlohu. Jak udržet moc a kočírovat hospodářský a politický vývoj v době, kdy lidé „přestávají poslouchat“ a přestávají být lehce manipulovatelnými?

Je to velké dilema: kolik pravdy, kdy, a jakým způsobem propustit oficiálními zdroji? Jak utajit zbývající tajné projekty, které se provádí ve střežených podzemních bunkrech, když taková spousta z nich byla odhalena? Dezinformační služba sice podobné aktivity vždy dobře maskuje, ale účinnost tohoto mlžení se přímo úměrně snižuje se stoupající informovaností lidí.

Další účinnou metodou je diskreditace. Odnětí důvěryhodnosti se velice často používá k zpochybnění nepohodlné osoby. Vytáhne se jakákoliv „aféra“ z mládí dotyčného (nemusí být zrovna sexuálního charakteru) a tato se předhodí masám. Není problém zařídit, aby veřejné mínění bylo na „cézarově“ straně a rozsudek bývá jednoznačný: „Ukřižuj ho!“

Málokdo z lidí si uvědomuje, že aktivitou, která zajistí pohodlnou manipulovatelnost lidí je sport. Již od do římské říše a prakticky dodnes platí volání: „Cézare dej nám chléb a hry!“

A „cézar“ si velice dobře uvědomuje, že pokud lid bude řvát „v kotli“ mávaje v jedné ruce „klubovou vlajkou“ a v druhé půllitrem piva, do té doby bude jeho vládnutí relativně bez problémů. Je mu dokonce i jedno, že se z času na čas na „sportovních utkáních“ ušlape několik desítek lidí – to, a jakékoliv jiné vážné problémy se časem rozplynou do ztracena, jen pokud lůza dostane svůj „chléb a hry“! Nikdo nezkoumá příčiny takového chování, nikoho nezajímá, že na takových akcích se akumuluje takové množství negativní energie, že se poměrně často stane i větší neštěstí. Mladí lidé, mnohdy ve svém okolí nenápadní „slušňáčci“ se na fotbalu, či hokeji promění v „rohaté démony“, kteří ničí a demolují vše, co se jim dostane do rukou, útočí doslova středověkou výzbrojí na vše, co zrovna není natřeno barvami „jejich“ oblíbeného klubu. Toto řádění pak pokračuje i po skončení tohoto „sportovního klání“ a zpravidla končí až kocovinou druhého dne.

Jak je možné, že člověk 21. století se kvůli sportovnímu utkání, které by se ho vůbec nemělo týkat, chová tak, jako nájemný žoldák středověké armády? Jak je možné, že nikdo nezkoumá proč je tomu tak, a neudělá tomuto řádění přítrž? Proč nejsou s okamžitou platností zakázány ty sporty, jejichž průběh má takové dopady?

Možná namítnete, že „ten sport za to nemůže“. Ale může… a hlavně za to může „cézar“, který místo budování obecního povědomí o důležitosti tolerance, úcty a vzdělání dává pouze levný chléb a podřadné hry, a s jehož požehnáním se vše děje. Od „národní hrdosti“ je pouze krůček do pekel nacionalismu a šovinismu, ať se nám to líbí, nebo ne. A odtud je pouze malý stupínek do hlubin rasismu a obecné xenofobie. A kola se točí dál…

Metody dezinformace jsou ale ještě pořád velice účinné: Co s nepohodlnými vědeckými objevy? Nabídneme za ně – peníze. Kdo v tomto světě odolá lákadlu zvonících tolárků? Pak objev zavřeme na deset západů a bude klid. (Ovšem my si ho budeme moct využívat, jak se nám zlíbí!)

Kolik důležitých objevů a patentů asi skončilo v šuplících nadnárodních společností? Je těžké to odhadnout, ale myslím, že pokud je pravda jenom zlomek z toho, co prosákne (na každém šprochu…), lidstvo by dnes pravděpodobně neřešilo prekérní situaci ekologických hospodářských a zdravotních problémů zasahujících doslova dlouhodobé přežití našeho druhu na Zemi vůbec.

Máme tedy vůbec nějakou šanci proti profesionálním manipulátorům? Je vůbec možné čelit dezinformacím v době, kdy normální člověk prakticky nemá šanci ani nahlédnout pod pokličku a zjistit, co se proti němu peče?

Myslím že šanci máme. Bude to sice dlouhý a těžký proces, vyžadující nesmírnou důslednost a vytrvalost. Ale můžeme toho udělat více, než si myslíme. Můžeme zkoumat informace, které jsou nám denně předkládány, a požadovat, aby nebyly účelově manipulovány. Zajímat se o své okolí, zvedat prst, když někdo provádí nepravosti a žádat příslušné orgány, aby dělaly svou práci. Dotazovat kompetentní orgány jako občané a občanská sdružení, žádat pravdivá vysvětlení. Již od dětských let budovat v člověku obecné povědomí o univerzálních zákonech a jejich neúprosném a neúplatném charakteru, jenž je nadřazen všemu, co lidé považují za spravedlnost.

Před krátkým časem jsem se dotazoval ředitele jedné z našich soukromých televizí, proč neinformují pravdivě o aktivitách Slunce. V den mého dotazu jsem si našel aktuální informace o Slunci na internetu. Jenom rentgenové záření ten den asi čtyřnásobně překročilo své normální hodnoty a koróna Slunce připomínala spíše soubor plynových hořáků, šlehajících do vzdálenosti 2-3 slunečních průměrů, nežli známou „normální korónu“ s „běžnými“ protuberancemi. Ve večerních zprávách byla ovšem aktivita Slunce ve stupni č. 2!

Myslíte, že se pan ředitel obtěžoval s (alespoň formální) odpovědí…?

Pamatujme, přátelé, budou se nás snažit zastrašit, umlčet a zesměšnit. Zahrát věci do ztracena. My ale víme, že se o to snaží. Je třeba mít tuto skutečnost neustále na paměti. Pak všechna ta oficiální prohlášení, horké zprávy, parlamentní rozpravy, katastrofické předpovědi, reklamy, akční filmy, budou najednou k nám mluvit jakoby jiným jazykem. Naučíme se rozpoznávat v těchto věcech různé nátlaky, ambice a  snahy, naučíme se sledovat, kam vedou nitky těchto aktivit, za jakým účelem jsou nám předkládány.

To nás naučí naslouchat své Duši, obracet se pro poznání do svého nitra. Tam, uvnitř, máme věčný zdroj těch odpovědí, které potřebujeme k životu…právě

ZDE A TEĎ

janka

Webmaster

Naposled upraveno: 14. listopadu 2007