Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Kniha "WingMakers - The Project Ancient Arrow"

Úvodní informace

Prolog

Úvod

1 Objev v poušti

2 Domovská základna

3 Mimozemská časová schrána

4 ZEMI

5 Odhalení

6 Centrální rasa

7 Nesoulad

8 Svrchovaná jednota

Domů

 

Kapitola druhá - Domovská základna

 Část textu

„Všechny víry disponují energetickými systémy, které fungují jako porodní sály pro manifestaci víry. Uvnitř těchto energetických systémů jsou proudy, které směřují vaše životní zkušenosti. Vědomě, nebo podvědomě o těchto proudech víte a umožňujete jim, aby vás nesly ke sférám zkušeností, které nejlépe dokazují pravdivost vašeho systému víry. Jestliže věříte: ‘Já jsem fragmentem Prvotního Zdroje prostoupený JEHO schopnostmi‘, poutáte tento energetický systém tkvící v pocitu propojení. Vtahujete do svého světa tušení spojení s vaším Zdrojem se všemi příslušnými vlastnostmi. Tato víra je od vás neoddělitelná, protože její energetický systém je asimilován uvnitř vašeho energetického systému a je vetkán do vašeho ducha jako světelné vlákno.

 

Výňatek z filosofie Komnaty č. 4, Tvůrců křídel, „Víra a její energetické systémy“


 Poušť v noci vypadala jako kouzelný svět, ponořený do ticha a průzračnosti. Neruda si toho všiml, když spolu s Andrewsem stavěli stan. Přemýšlel o tom, že jedna noc se dá vydržet. Kromě toho Andrews prohlašoval, že nechrápá, takže padl i jediný rozumný důvod, na který se mohl odvolávat pro postavení stanu pouze pro sebe.

Každý, kdo strávil noc v poušti, velice dobře věděl, že chrápání patřilo mezi nejvíc obtěžující chování spáčů. V tichu spící pouště mohlo chrápání znít jako dunění hromu. Neruda se potřeboval vyspat. Během dvouhodinového letu vrtulníkem sice zdříml na pár minut, ale většinu času strávil revizí plánu mise s Evansem a výběrem místa pro tábor. Také informoval Samanthu Foltenovou o Artefaktu a o cíli mise.

Walt Andersen se nemohl zúčastnit výpravy kvůli nemoci v rodině. Evans povolil a umožnil Samantě aby se připojila k průzkumnému týmu i přes její relativně nízký bezpečnostní stupeň. Neruda byl v duchu spokojen, částečně proto, že Samantha byla nováčkem a nadšencem a částečně proto, že ji vřele doporučoval Branson.

„Zítra bude zpropadený den, šéfe.“

Neruda se usmál Andrewsovu výroku. Andrews byl jediným z vědeckého jádra ACIO, kdo mluvil poněkud nenuceným, mnohdy nevybíravým způsobem. V průběhu let si ho Neruda oblíbil. Byl poměrně zvláštní, dokonce ho mnozí obdivovali. Neruda si často přál, aby byl také schopen pronášet Andrewsovy výroky se stejnou přirozenou lehkostí.

„Pokud poskytneš barvitý komentář, jsem si jist, že bude.“

Když byl Neruda s Andrewsem sám, mimovolně přecházel k sarkastickým poznámkám.

„Tak, co plánujeme po snídani?“

„Půjdeme asi půl kilometru na dno té kotliny.“

„A kdo ponese tu malou nestvůru?“

„Hlásíš se jako dobrovolník?“

„Ano, hlásím Evanse jako dobrovolníka.“

„Příliš se obáváš budoucnosti,“ peskoval ho Neruda. „Mohli bychom se teď soustředit na stavbu stanu?“

„Ano, šéfe.“

„Tak, co máme v plánu? Dálnovidka provede svou práci a jedeme domů?“

„Něco podobného,“ usmál se Neruda. „Byl jsi na poradě. Slyšel jsi, nebo ne?“

„Když šéf promlouvá, tak vždy poslouchám. Jenomže činnost této mise se mi zdá... dobrá, tedy přinejmenším neúplná. Jestliže jsme schopni najít tu mimozemskou základnu, proč bychom měli jet sem, postavit tábor, vláčet tu těžkou potvoru tím bohem zapomenutým kaňonem, udělat objev století a pak stáhnout ocas a utíkat zpátky domů?“

„Je to předpis,“ odpověděl Neruda.

„K čertu, šéfe, jestliže je to vskutku předpis, nemá snad vedoucí pravomoc k tomu, aby přehodnotil situaci a stanovil vhodná opatření? Není v předpisu, že pokud se situace změní, je možno změnit i předpis? Chci tím říci že co když zítra objevíme něco neuvěřitelného? Je to možné, nebo ne? A proč bychom to měli objevit a utéct, kvůli nějakému předpisu? K čertu a jiné, vybavenější týmy dostanou možnost. Pouze naznačuji, že bychom ji měli dostat taky.“

„Uvidíme, co se bude dít. Jsem dost unaven k tomu, abych teď přemýšlel o jiných možnostech mimo plán činnosti. A navíc, je to Evansova práce.“

„Nedávejme té opici víc moci, než je naprosto nezbytné,“ zašeptal Andrews a věděl, že by byla hloupost mluvit hlasitě. „Jeho jediným instinktem je utajení. Slovo objev nemá ve svém zpropadeném slovníku.“

„To snad není pravda...“ Emiliina hlava se objevila ve vchodu. „Kluci si pořád hrají se stanem?“ dloubla lehce.

Neruda a Andrews zvolali unisono:

„Vypadni!“

„Co takhle trochu slušnosti?“ Její úsměv byl nakažlivý i v slabém světle svítilny.

„Samantha a já jsme již hotové, dali jsme si kávu a než se uložíme, chceme se ještě projít. Mysleli jsme, jestli se k nám džentlmeni nepřipojí...“ Slovo „džentlmeni“ vyslovila s anglickým přízvukem, aby je upomenula že studovala na Cambridgi.

„Ano, ano, ano, jen do toho a pochlub se, jak rychle jste postavili stan. Ale zato jste neslyšeli šéfa, jak v nudných detailech vysvětluje vše kolem našich případných plánů.“

Neruda se zmohl pouze na nesouhlasné zabručení, protože byl soustředěn na upevnění posledního provazu a vyrovnání záhybů stanového plátna.

„Samantha je s tebou?“ zeptal se.

„Před vámi, dvanáctkáři[i], se poněkud stydí,“ vtipkovala Emily.

„Možná ale slyšela o tom, jak čteš myšlenky a rozebíráš alibi. Jak se všechny dálnovidky před námi, mají na pozoru. Pouze ten zbytek si myslí, že jsme neškodní.“ řekl Andrews napůl vážně.

„Slyšel jsem dobře? Dělali jste si kávu, anebo pouze zkoušíte nás, jemnostpány, rozladit?“ ptal se Neruda.

„Ano.“

„Ano - na kterou otázku?“

„Vlastně na obě.“

„A máte v úmyslu se o tu kávu rozdělit?“

„To musím konzultovat se svou novou spolubydlící:“ Emiliina hlava na chvíli zmizela ze stanu. Chvíli bylo slyšet šeptaná slova.

„Souhlasíme, ale máme jednu podmínku.“

„A to?“

„Samantha chce vidět Artefakt.“

Neruda se zarazil, snažil se vycítit svou reakci. „Dobrá,“ řekl instinktivně. „Vím, že je těžké uvěřit, ale jsme téměř hotovi. Za pár minut se sejdeme u vašeho stanu. Přinesu Artefakt a něco vám o něm řeknu.

Á propos, Budete mít, vy dvě čiperky, dost času, abyste, než přijdeme, upekli nějaké sušenky?“ usmíval se Neruda na Emily a Samanthin stín venku před stanem.

„Snad ano, určitě.“ Emily se otočila a nechala doznít v jejich stanu svůj falešný jižanský přízvuk.

„Víš, šéfe, nemyslím, že je to dobrý nápad, ukázat tu věc Samantě,“ řekl Andrews a ukázal na hliníkový kufřík, určený pro Artefakt.

„Proč ne?“

„Je to dálnovidka.“

Dálnovidci byli velice specializovaní zaměstnanci ACIO, kteří byli cvičeni k tomu, aby byli schopni vidět jakékoliv prostředí na dálku a také přes bariéru času. Ale na rozdíl od jiných rozvědek, které používaly dálnovidce, ACIO používala ke zlepšení jejich přirozených psychických schopností určitou technologii. Ta technologie se jmenovala 'Replay'[ii] a umožňovala přesněji zachytit jejich pozorování.

Dálnovidci byli často součástí průzkumných misí ACIO, za účelem lokalizace předmětů, osob, nebo specifických časoprostorových souřadnic. Přesnost jejich stanovení byla úžasná. Byli schopni „vidět“ místa, kde byl předmět a jestliže byli v okolí orientační body, dalo se stanovit přesné umístění.

„Vím, že nevěříš dálnovidcům, ale zkus být poněkud méně paranoidní, jestli můžeš.“

„Podívej, jsem paranoidní, protože zde máme současně Evanse a dálnovidku. Je to nebezpečná kombinace a ty to víš. Vše, co vybočí z normálu se nám ihned vymkne z rukou.“ zašeptal Andrews.

„Tedy dobrá, ujistěme se, že vše je natolik normální, jak je to jenom možné,“ odpověděl Neruda. „A můžeme začít konečným dostavěním našeho stanu.“

„Klid, šéfe. Je to hotovo.“ Andrews vstal, udělal gesto jako kouzelník, když provádí mimořádné číslo.

 

* * *

 

„Váš stan ještě stojí?“ Zeptala se Emily s úsměvem. Dávala pozor na kávu na vařiči a připravovala sušenky, které vytáhla ze svého baťohu.

„Když jsem odcházel, ještě stál.“

„Naštěstí dnes večer nefouká vítr.“

„Naštěstí je zde káva.“ Nerudovu vášeň ke kávě předčila pouze jeho objevitelská horlivost.

„Kde je Andrews, přijde?“

„Myslím, že chce zůstat mimo kombinaci dálnovidky s Artefaktem,“ zašeptal Neruda Emily do ucha.

„Když z něj stáhneš tu masku suveréna, objeví se pod ní malé vystrašené štěně.“ zasmála se Emily a zavolala Samanthu, aby vyšla ze stanu. Samantha byla podle měřítek ACIO velice mladá. Kolem pětatřiceti let, nepatrná nadváha, plachý úsměv a její tváři dominovaly smaragdově zelené oči. Se svými rudými vlasy téměř po pás vypadala jako Keltka, napůl jako čarodějka a napůl jako hloubavá introvertka. Neruda se snažil vykouzlit svůj nejzářivější úsměv. Postavil kufřík na zem.

„Myslím, že vás to bude zajímat,“ začal. „Jak jsem vám řekl cestou, našlo se to asi devět kilometrů odsud. Se seancí počkáme do zítřka, ale můžete se na něj podívat.“

Otevřel přezky a zvedl víko kufříku. Artefakt, ležící v lůžku z pěnové gumy začal okamžitě vydávat tajemný, pulsující zvuk. Samantha nahlédla přes okraj kufříku. Tvář jí současně ozařovala svítilna a oheň.

Její soustředěný pohled se změnil ve vzrušení. Oči se jí zúžily a soustředily pouze na tu věc a rty se jí sevřely, jakoby měla zakázané mluvit.

Neruda zavětřil nebezpečí a kvapem zavřel víko kufříku. Samantha se sesypala na zem hlavou přímo na kufřík. Emily zaječela. Neruda vzal Samanthu za hlavu a jemně ji popleskával po tvářích.

„Samantho! Samantho! Je to v pořádku. Už je to dobré!“

Otevřela oči málem ihned. Podívala se na Nerudu, držícího její hlavu v klíně.

„Je to živé,“ zašeptala, jakoby se bála, že bytost v kufříku ji uslyší. „Je to inteligence... žádná technologie.“

„Opatrně,“ řekl a pomáhal jí vstát.

„Jsi v pořádku?“ zjišťovala Emily.

„Ano. Jsem v pořádku, pouze poněkud v šoku... z toho...“ ukázala na kufřík.

„Co se tady k čertu děje?“ vtrhl na scénu Evans, následován Collinem. Neruda nevěděl co v tu chvíli říct.

„Co se stalo?“ Ptal se Evans opět, tentokrát naléhavěji.

„Právě odpočíváme,“ odpověděl Neruda lehce. „Emily, je dost kávy pro všechny?“

„Ano, ano, ovšem.“

„Posaďme se tedy, dejme si šálek kávy a my vám řekneme, co víme. Taky chci slyšet Samanthu, jako každý.“

Samantha byla viditelně otřesena a Neruda jí pomáhal do jednoho ze skládacích křesel, stojících kolem ohně. Evans a Collin se také posadili.

Emily začala rychle nalévat kávu. Neruda podal první šálek Samantě. Noční vzduch se začal ochlazovat a horký šálek připomněl Nerudovi, že akumulovaný pouštní žár ustoupil studené temnotě.

„Skutečně ti nic není?“ zeptal se Neruda a sklonil se k Samantě. Napila se ze šálku.

„Nic, sem v pořádku. Díky.“

„Co jsi prožila? Můžeš nám to říct?“ Neruda se posadil naproti ní do skládacího křesla, které mu pošoupnul Evans.

„Slyšela jsem ten brum... a... okamžitě se mi navezl do mysli. Mělo to neuvěřitelně mocný hypnotický účinek. Objevil se mi obraz...“

„Co to byl za obraz?“ plácl Evans.

„Byla to jeskyně, nebo nějaká temná stavba.“

„Na zemi?“

„Nevím... možná. Bylo to uměle postaveno... nebyla to přirozená jeskyně... spíš jako předpokoj. Ano, ta jeskyně byla vybudovaná, ale zamaskovaná, jako přírodní stavba.“

„Kým?“ zeptali se Neruda a Evans současně.

„To nevím.“

„Samantho, řekla si, že Artefakt je živý. Že to není technologie, ale spíš inteligence. Co jsi tím přesně myslela?“

„Mohu se mýlit, ale zdá se mi, že to promítá sama sebe.“ Hlas se jí třásl a zrychleně dýchala. Vypadala omámeně. „Četlo to mé myšlenky. Cítila jsem, že mne to zkoumá. Bylo to jako být sněden za živa... tedy, jakoby mé myšlenky byly snědeny.“

„Stejně to mohla být technologie, nebo ne?“ Evans se krátce podíval na Nerudu a pak na Collina.

„Nedokáži si představit, jak by tento předmět mohl mít organickou inteligenci,“ uvedl Collin. „Není to moc účelné, když něco z kovové slitiny...“

„Myslím, že bychom měli předpokládat, že ta věc je nebezpečná.“ Evans se postavil a odmlčel se. Zřejmě přemýšlel o možnostech.

„Nemůžeme předpokládat, že o tomto předmětu něco víme,“ řekl Neruda. „Samantho, ten obraz, který jsi viděla, byl to vchod?“

„Ano, Myslím že ano.“

„A viděla jsi pouze tu temnou stavbu?“

„Ano.“

„Cítila jsi směr nebo vzdálenost od našeho tábora?“

„Ne. Skutečně ne. Ačkoli, když se mne teď na to ptáte, zdá se, že je to blízko. Nevím to jistě. Stalo se to ve chvilce. Byla jsem ohromena. Cítila jsem jakoby... mentální násilí.“ Rozplakala se, z očí jí kapaly slzy. Emily ji uchopila za ruku a Evans, který se procházel kolem ohně, se najednou zastavil.

„Víte, že by to mohla být sonda. Nevím, proč jste to nezvážili předem. Naváděcí zařízení, kompas, mapa. Mysleli jste na vše, pouze ne na to, že by to mohla být sonda. Proč?“

„Než ukončíme vyšetřování, nejdříve ho začněme,“ řekl Neruda kousavě. „Se vší úctou k Samantě si myslím, že by si mohla špatně vykládat pravé záměry Artefaktu.“

„Jak to?“ řekl Evans.

„Je docela možné, že zařízení se aktivovalo jejími psychickými schopnostmi. Možná i mými, to nevím. Ale zařízení se nějakým způsobem aktivovalo a je možné, že jeho prvotní činností bylo snažit se spojit s tím, kdo ho aktivoval a doručit vzkaz, či obraz.“

Neruda se opět otočil k Samantě.

„Slyšela jsi, co jsem právě řekl?“

Přikývla.

„Je možné, že by se zařízení pouze pokoušelo spojit se s tebou? Že ti nechtělo ublížit?“

Samantha se nepohnula a její tvář byla vzdálená. Zavřela oči, jakoby to byly těžké dveře. Všichni čekali.

„Samantho, slyšíš mne?“

Nepohnula se, jakoby spala. Neruda cítil, že ji Artefakt opět zkoumá, nebo se s ní pokouší nějak spojit.

„Myslím, že právě komunikuje.“

„Neměli bychom ji odpojit?“ žádal Evans. „Mohla by být v nebezpečí.“

„Vypadá klidně. Dokonce pokojně.“ zašeptal Neruda. „Pozorujme ji chvíli.“ Otevřel hliníkový kufřík a pomalu otevřel víko. Předmět vysílal nepochybně nějaké vibrace. Nebyl to brum elektrického zařízení. Hluk byl tichý, málem nepoznatelný i v tichu pouště. Byl to spíš pocit, než zvuk.

Samantha nadále vypadala odtažitě, jako u vytržení, ovládána Artefaktem. Neruda se naklonil blíže k ní a dotkl se jejího čela hřbetem ruky, jakoby zkoušel, jestli nemá horečku. Pak jí zkontroloval puls. Vše bylo v pořádku.

Když si Neruda sedal, byl jakoby opilý a dezorientovaný.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Emily.

Neruda kývl, ale v očích měl nejistotu.

„Cítím se, jako bych byl vtahován do bezvědomí,“ řekl mdle.

„Není lehké odolávat té věci...“ Evans se postavil a začal se opět procházet. „Cítí ještě někdo tu... tu hypnózu?“

Collin a Emily potřásli hlavami.

„Hrom do toho, myslel jsem, že počkáme do rána, než začneme s tím výzkumem.“ Evans zvýšil intenzitu svého hlasu.

„Zapomněl jsem té věci sdělit, že musíme počkat do rána,“ svěřil se Neruda, dokazujíc tím smysl pro humor. „Buď bez starosti, necítím žádné nebezpečí. Pouze se to snaží napojit na svou domovskou základnu a současně na mou mysl. Vypadá to, jakoby nám to předvádělo jakési úvodní představení.“ Neruda mluvil a vypadal přitom, jakoby spal. Pak si ukazováčky protřel koutky očí. Jeho pohyby byly trhané, jakoby se najednou zesílila gravitace zpomalil čas.

„Rozumím,“ vložila se Samantha. Vyskočila z křesla a poklekla před Artefaktem. S napětím ve tváři ho zvedla, bylo vidět, že je pro ni těžký. Dotkla se prsty některých znaků v určitém pořadí. Bzučení ustalo.

„Je to zkonstruováno tak, aby to odradilo narušitele,“ vysvětlovala Samantha. „Chrání to sama sebe. Zkouší určit váš záměr a zatímco sonduje, narušuje vaše myšlenky. Jestliže zjistí vaše nekalé záměry, způsobí vaši bezmocnost.“

Když Samantha vypnula zařízení, Neruda se vrátil do reality.

„Viděla jsi to místo?“

„Ano,“ odpověděla vzrušeně. „Je blízko. Je dobře ukryté, ale myslím, že ho najdeme.“

„Jaké místo? Kde?“ ptal se Evans, mírně v rozpacích.

„Taky jsem něco viděl,“ řekl Neruda. „Myslím, že jakmile bych to znovu uviděl, poznám to.“

„Dobrá, ale víš, kde máme hledat?“

„Ne,“ roztržitě řekl Neruda.

„Myslím, že to určím podle orientačních bodů, které jsem viděla.“ Samantha uložila předmět zpět do pěnového lože, ztěžka se postavila a s dlouhým povzdechem se posadila zpět na židli.

„Mluvila jste něco o orientačních bodech,“ připomněl jí Evans.

„Je to tenký a špičatý skalnatý útes, vypadá jako komín. Je vysoký asi třicet metrů a po obvodu základny má asi deset metrů a u vrcholu je obvod kolem pěti metrů. Takových útesů tady nebude tak moc.“

„Viděl jsi to také?“ Obrátil se Evans na Nerudu.

Neruda potřásl hlavou.

„Neviděl jsem nic, co by vypadalo jako orientační bod, bylo to spíš jako skupina obrazů, jako mozaika. Většina z nich byla někde v jeskyni, někde pod zemí.“

„Takže, co to je,“ zeptala se Emily, „technologie, nebo živá inteligence?“

„Možná že obě věci současně,“ usmál se Neruda. „Ať je to cokoliv, zná nás to lépe, než my jej.“

„Nevím, jak by to mohla být živá inteligence,“ začala pomalu Samantha, „ale celým tělem cítím, že je to živé. Není to neživá naprogramovaná technologie. Je to živá inteligence, která je buď uvnitř, nebo se přes to promítá.“ Pak zmateně dodala: „Ach, nevím o čem mluvím. Dnes večer nějak plácám. Promiňte.“

„Za těchto okolností je plácání jediným vhodným jazykem.“ Neruda nasadil odzbrojující úsměv a nalil si další šálek kávy. „Víte, jestliže to nebylo tvou kávou, Emily, byl jsem touto věcí vtažen do nevědomí.“ Smál se a ukazoval přitom na Artefakt. Ten vypadal klidně, jako spící dítě v kolébce.

„Je to káva bez kofeinu,“ odpověděla Emily s nepřítomným pohledem.

„Takže mne obviňuješ z nedostatku koncentrace...?“

„Chci, abys to bral poněkud vážněji,“ vložil se do toho Evans. „Právě jsme viděli, jak vás dva ta technologie vyřadila z činnosti a jak Samantha řekla, páchala mentální násilí. A ty tady šprýmuješ o kávě.“

Neruda se uklidnil a otočil se k Emily.

„Mohla bys mi přinést mapu s číslem 2507?“ Otočil se k Samantě. „Jak dlouho ti zabere příprava a nasazení Replaye?“

„Deset minut,“ odpověděla.

„Dobrá, jen do toho, připrav ho.“ Neruda se obrátil k Evansovi na jehož tváři se zračila nechuť.

„Cože jsi to chtěl dělat?“

„Jenom sledovat... zatím.“

Evans se zahleděl do ohně a odvrátil se od Nerudova panovačného pohledu. Evans věděl, že nikdo jeho účast na průzkumných misích nijak zvlášť nevítá. Věděl, že nutí své kolegy k něčemu, co se jim moc nezamlouvá. Ale také věděl, že je to jeho práce.

Emily přinesla ze stanu velký list papíru a svítilnu. Obě věci podala Nerudovi. Ten rozvinul diagram na zemi, dva metry od ohně.

Svítilna osvětlovala střed papíru, který byl pomalován barevnými čarami. Evans, Collin a Emily si stoupli za něj a přikrčili se s rukama na kolenou. Neruda poklekl jedním kolenem na zem.

„Zde je Samanthin orientační bod,“ ukázal Neruda paprskem a současně ukazovákem. Téměř uprostřed mapy byla formace malých, soustředných kružnic, v duhových barvách.

„Je to osamocené, má to správné rozměry a výšku třicet metrů,“ pokračoval.

Z tábora je to tři kilometry přímo na východ.“

„Počkejme s Replayem do rána,“ řekl Evans. „Je pozdě a víme, kam máme jít. Ať si všichni odpočineme.“ Jeho hlas se podobal střelbě ze samopalu.

Samantha vyšla ze stanu s monitorem a na hlavě měla drátěné kleci podobnou přílbici. Vždycky, když ji Neruda viděl, připadala mu, jako ta nejpošetilejší věc.

Většina z technologií, které vyvinula ACIO, nebyla nikdy určena pro obchodní síť. Na jejich vzhledu nezáleželo, přístroje byly zpravidla postaveny „na koleně“.

„Počkáme do rána, Samantho,“ řekl Neruda. „Omlouvám se, že jsi s tím měla práci. Ale myslím, že Jim má pravdu, měli bychom se dobře vyspat a soustředit se na zítřejší hledání toho místa.“

Samantha přikývla, poněkud jí odlehlo, že nemusí pokračovat dnes večer s dalším kontaktem. Cítila se vyčerpaná a spánek se zdál být jediným nejvhodnějším řešením.

„Dá si ještě někdo kávu?“ ptala se Emily a její hlas zněl poněkud unaveně.

„Dám si ještě půl šálku a jdu spát.“ Evans se naklonil dopředu s nataženou rukou, ve které držel šálek. Ve světle ohně se zaleskl bílý polystyrénový šálek, odrážejíc světlo, jako měsíc na obloze.

„Díky za kávu. Uvidíme se ráno. Dobrou noc.“

„Vám také,“ odpověděla Emily.

„Dobrou noc,“ opakoval Neruda bezmyšlenkovitě.

Evans a Collin odešli ke svému stanu.

„Zatraceně, škoda, že jsme nepřinesli jeden infračervený dalekohled.“ Neruda se podíval k nebi a otočil se kolem dokola. „Východ je tímto směrem, kdybych měl binokulár, vylezl bych na ten hřeben a podíval bych se kolem.“

„Pamatuj si, že jsi pil kávu bez kofeinu,“ řekla Emily měkce. „Myslím, že by ses také měl trochu vyspat. Vím jak málo jsi spal za poslední čtyři dny. Jdi spát.“

„Máš pravdu.“ Zavřel kufřík s artefaktem a pak ho otevřel znovu. „Mimochodem,“ otočil se k Samantě, „Jak jsi věděla, jak vypnout Artefakt?“

„Co tím myslíš?“ zeptala se.

„Nepamatuješ, jak jsi ho vypnula?“ zeptal se Neruda.

„Ne... „ Její oči se zúžily do linie neklidných řas. Soustředila se a Neruda najednou věděl, proč ji Branson tak upřednostňuje.

„Vůbec si nevzpomínám, že bych ho vypínala. Víte to jistě, že jsem to udělala?“ Střídavě hleděla na Nerudu a na Emily.

„Také jsem to viděla,“ potvrdila Emily. „Vstala jsi ze židle tak rychle, jako kdyby ti hořely kalhoty. Zvedla jsi Artefakt a začala jsi ho otáčet... levou rukou, zatímco tvá pravá ruka se dotýkala piktografů jakoby ve svém vlastním pořadí. Vypadala jsi, jako kdybys přesně věděla, co máš udělat.“

„Jestliže jsem to udělala, nepamatuji si to.“

„Možná jsi byla poněkud traumatizována,“ podsunula Emily, „a zažila jsi něco na způsob mírné amnézie.“

„To nevysvětluje, jako věděla, jakým způsobem má deaktivovat Artefakt.“ řekl Neruda a obrátil se k Samantě. „Artefakt do tebe nějako vsadil tuto znalost bez toho, aby sis to pamatovala. Jednala jsi bez vědomí toho, co děláš.“

„Tak, co na to říkáte?“ zeptala se Samantha. Na tváři se jí rozlil nervózní úsměv a její soustředění se rozptýlilo, jako dým ve větru.

„Myslím, že bychom neměli spekulovat.“ Neruda zavřel kufřík a hlasitě zacvakl západky. „Jedna věc mi je jasná a to, že tato věc není jedináčkem a někde tady poblíž má bratry a sestry. A nemohu čekat do rána.

„Jak dnes budeš spát?“ zeptala se Emily s rozvláčným jižanským přízvukem.

Neruda se pouze zasmál a zvedl kufřík.

„Uvidíme se ráno. Dobrou noc.“

Když Neruda kráčel ke svému stanu, slyšel tlumené hlasy Samanthy a Emily. V poušti se nic ani nepohnulo. Byla dokonale tichá; a Neruda hmatatelně cítil její přítomnost.

Andrews již spal. Sluchátka měl na uších a na hrudi položenou knihu, tváří dolů, s roztaženými končetinami připomínal raněného dravce. Neruda poznal z jeho oddechování, že hluboce spí. Také by spal, ale stalo se dnes hodně a další události na něj čekali. Proto nebyl schopen spát. Alespoň ne teď.

 

* * * 



[i] s bezpečnostní úrovní dvanáct, SL-12

[ii] Technologie Replay umožňuje zaznamenat obsah dálnovidecké seance pro její zpřístupnění jiným osobám.

[iii] Stránkovací zařízení pro odesílání krátkých textových zpráv.

[iv] DNK – dezoxyribonukleová kyselina, angl.: DNA, důležitá stavební součást genetického kódu

[v] Mléčná dráha

[vi] Angl.: „Special Project Laboratory“ - SPL

[vii] Laboratoř zvláštních projektů

[viii] Angl.: „Listening fence“

[ix] Lokalita nálezu časové schrány, v překladu „Starý šíp“

[x] Angl.: „homebase“, domovská základna, místo původu předmětu.

Webmaster

Naposled upraveno: 18. června 2004