Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Kniha "WingMakers - The Project Ancient Arrow"

Úvodní informace

Prolog

Úvod

1 Objev v poušti

2 Domovská základna

3 Mimozemská časová schrána

4 ZEMI

5 Odhalení

6 Centrální rasa

7 Nesoulad

8 Svrchovaná jednota

Domů

 

Kapitola třetí - Mimozemská Časová schrána

 Část textu

„Vaše vědomí je vybroušeno[i] k tomu, aby vyjádřilo světlo do mnoha způsobů bytí. Je mnoho, velice mnoho vyjádření, která jsou obsažena ve vašem svébytném Já[ii] a každé z těchto vyjádření je napojeno na centrum vědomí, jenž je vaší pravou totožností. To, co váš starodávný hlas a oči mohou pozorovat, vyjádřit a multidimenzionálně zažívat, je ZDE. Toto je váš zdroj potravy pro expanzi a zkrásnění.

Zaměřte svou pozornost na vaši pravou totožnost a nikdy ji nepusťte ze zřetele. Zjistíte, že každá dílčí informace, která jde vaším směrem, vám umožní naladit se na tento hlas a vjem. Je to jediný výcvik, který potřebujete. Je to lék proti omezením.“

  Výňatek z textu „Aktivace paměti“, dekódováno z Komnaty 7 Tvůrců křídel


Červené skály zdůrazňovaly azurovou modř oblohy. Na pozadí oblohy náhorní pustiny svítila nevinně přirozená Luna. Teplota vzduchu, prozářeného sluncem, byla dostatečná pro trička a šortky. Když se Evans a Neruda vynořili z hloubi skály kaňonu, skupina průzkumníků se vzrušeně seběhla do hloučku, jakoby je svazovala neviditelná pavučina. Emily objala Nerudu, zapomínaje udržovat služební odstup. Andrews a Collin mu třásli rukou a vítali ho „mezi živými“, zatímco Samantha ho pouze sledovala se širokým úsměvem.

Každý se ptal, jak a kdo ho osvobodil. Evans s Nerudou odráželi veškeré dotazy na pozdější dobu. Důležitější bylo uspokojit Nerudovy tělesné potřeby, ohřát se a nakrmit prázdný žaludek.

Když se všichni posadili se zkříženýma nohama kolem malého ohně, který Andrews mistrně udržoval větvemi suché borovice, Neruda začal vyprávět. Jeho ruce ohříval šálek teplé kávy.

„Jediné, co mohu říct,“ začal a jeho hlas nabyl introspektivní tón, „je, že jsem si po naší poslední zkušenosti s artefaktem minulou noc, vyšel na nevinnou procházku. Pouze jsem se chtěl dostat na vrchol hřebenu, abych viděl tu kamennou strukturu, o které nám vyprávěla Samantha.

„Když jsem se dostal na vrchol a uviděl ji,“ ukázal na strukturu přímo za ním, „přepadl mne najednou neodolatelný pocit podívat se k ní blíž. Nebyl jsem unaven, ve skutečnosti jsem se cítil energetizován. Tak jsem se potuloval kolem nějakou čtvrthodinku... po celou tu dobu jsem věděl, že dělám něco hloupého... a ano, věděl jsem, že je to proti předpisům. Ale na svou obranu bych uvedl,“ otočil se k Evansovi, „že jsem měl dojem, že postupuji podle instrukcí.“

Evans vstal a požádal Collina o jeho komunikátor. „Již jsem to slyšel, promiňte, potřebuji zpravit Jenkinse.“

Evans odcházel a mačkal přitom tlačítka na komunikátoru.

„Jakých instrukcí?“ zeptal se Collin.

„Může to znít divně, ale instrukcí artefaktu. Jsem si jist, že mi něco zasadil do hlavy.“ odpověděl Neruda. „Nemám pro to žádné jiné vysvětlení.“

Nikdo, včetně Evanse, by si nedovolil zpochybňovat Nerudovy závěry. V ACIO byl znám svou úzkostlivou přesností pozorování a motivací. Proto jeho prohlášení nevzbudilo žádnou odezvu u Emily, Andrewse, ani u Collina. Pouze Samantha znalecky pokyvovala.

„A to něco, o čem mluvíš,“ řekla váhavě Samantha, „bylo neodolatelné puzení najít jeho domovskou základnu. Je to tak?“

„Ano, ale žasnu, že mne něco přinutilo, abych to udělal. Zdá se mi to úplně nepravděpodobné...“

Andrews se naklonil, prohrábl oheň aby se lépe rozhořel. I když nebyla zima, alespoň zaměstnal své ruce.

„Jak jsi jenom našel tu díru do stěny uprostřed hluboké noci? A co je důležitější, proč bys sám šel dovnitř? To bych docela rád věděl.“

„Najednou jsem věděl, kam mám jít,“ řekl Neruda. „Když jsem se dostal ke stěně kaňonu, přesně jsem věděl, co mám udělat. Měl jsem ten obraz uložen v mozku, bylo to... jako mít dvojí vidění - jeden obraz v hlavě, ten druhý jako vnější realita - čím blíže jsem byl, ty dva obrazy tím více splývaly v jeden.

Když jsem uviděl otvor, napřed jsem si do něj posvítil baterkou. V protilehlé stěně jeskyně jsem viděl temný otvor, který vypadal jako chodba. Vypadal uměle... jakoby byl výtvorem člověka. Po celou dobu jsem myslel na to, že toto je domovská základna Artefaktu.“

„Vlezl jsem dovnitř,“ pokračoval, „a jediné, co jsem mohl udělat, bylo kráčet k tomu tunelu, jakoby na tom závisel můj život.“

„Neměl jsi strach?“ ptala se Emily.

„Ne. Byl jsem úplně klidný. Ve své hlavě jsem měl zakódováno poslání a vše ostatní bylo vyloučeno.“

„Takže, šel jsi tunelem a najednou jsi padl do té komory?“ řekl Collin.

„Vzpomínáš si na piktograf na zdi tunelu?“ zeptal se Neruda.

„Ano,“ řekli Collin a Emily současně.

„Jakmile jsem ho uviděl, byl pro mne důkazem. Ten piktograf byl stejného původu - i když vypadal jinak. Vzrušením jsem zrychlil krok. O pár kroků dále jsem na něčem uklouzl a padal... muselo to být kolem sedmi metrů, na kamennou podlahu... té samé komory, ve které jste mne ráno našli.“

„Dobrá, tak nám řekni, jak jsi se dostal ven?“ vyšetřoval Collin.

„Spočítal jsem si, jak vylézt tak vysoko po stěně, abych dosáhl na provaz. Evans mne vytáhl nahoru a spolu jsme zvětšili větrací otvor natolik, že jsem se skrze něj protáhl ven.“

„Ale to je pevná skála, jak jste mohli zvětšit ten otvor... myslím tím, jaké nástroje jste použili?“ ptala se Emily.

„Evans měl nůž, dost velký i k porcování velryby. Nebylo tak těžké zvětšit ten otvor. Ten kámen je pískovec, zeď nebyla moc silná, bylo to poměrně snadné.“ odpověděl Neruda neurčitě.

Evans přišel zpět ke skupině a posadil se oproti Nerudovi na velký kámen. V rukou držel komunikátor, sledoval jeho malý displej a manipuloval s jedním z jeho knoflíků. Jeho obličej vypadal nevýrazně.

Andrews vypadal rozpačitě. „Jsem já jediný idiot, který nechápe, co k čertu se tady děje?“

„Nikdo z nás to nechápe,“ řekla Samantha, jakoby byla v pokoji plném spících vlků. „I když v jednom si můžeme být jisti. Ti, kdo vytvořili tento Artefakt nás přivedli na toto místo a kdyby to tak nechtěli, nebyli bychom tady.“

„Možná máte pravdu,“ Evans těžce polkl. „Ale my jsme zatím nic neobjevili. Máme prázdnou komoru a nápis na zdi tunelu. Pro domovskou základnu artefaktu se to zdá jako plýtvání.“

„Dobrá, dobrá, jsem pouze méně chápavý, než vy všichni,“ řekl Andrews a zamračil se. „Ale mohl by mi někdo říct, jaká je naše pracovní hypotéza? Chci tím říct... že máme snad nějakou pracovní hypotézu, nebo ne?“

Evans mlčel. Neruda hleděl do tváří kolem sebe. Věděl, že potřebují teď pravého vůdce. A věděl, že chtějí, aby to byl on.

„Artefakt nás sem přivedl z nějakého zvláštního důvodu, na který jsme ještě nepřišli. Ale určitě to souvisí s tím, co se skrývá ve zdi tohoto kaňonu a čím dříve začneme hledat, tím dříve objevíme důvod, proč jsme tady.“

„Ale toto místo je pekelný stroj,“ zvolal Andrews. „Jak můžeme předpokládat, že něco najdeme, když jsme chytáni do pastí?“

Neruda ignoroval Andrewsovu otázku a podíval se na hodinky. „Máme přesně sedm hodin a třináct minut než budeme muset zpátky k vrtulníkům.“

Neruda se s obtížemi postavil, lehce se předklonil a krev v těle se mu přelévala jako sklíčka v kaleidoskopu. Emily mu okamžitě přispěchala na pomoc.

„Minulou noc jsi toho moc nenaspal, že?“ zeptala se.

„To víš, studená kamenná podlaha hrozně prodlužuje noc.“ Unaveně se usmíval. „Ale mé tělo funguje na kávu - a ta byla pravá, že?“

„Lituji, ale přinesla jsem pouze kávu bez kofeinu.“

„K čertu.“

„V lékárničce máme aspirin. Chceš, abych ti nějaký přinesla?“

„Díky... dej mi raději tři.“ Neruda se otočil k Andrewsovi, který si právě balil svůj batoh. „Jestliže se chceme vyhnout pastím, je třeba vzít Artefakt sebou. Ukáže nám, co máme dělat.“

„Ó, výborně, šéfe,“ Andrews se posadil, aniž zvedl pohled. „ruce mám vytahané jako opice od věčného nošení té malé potvůrky takže, jestli ho vezmeme sebou, najdi si jiného šerpu, prosím...“

Neruda se pouze usmál. Obrázek Andrewse, nesoucího Artefakt v kamenné pustině, klejícího na vše podél cesty, mu připadl velice komický.

„Možná, že ti taky něco nasadí do hlavy,“ komentoval Neruda. „Chci tím říct, že když ho poneseš celé dopoledne, stavím se, že ti do ní bohové naprogramují, kdo ví co.“ Opět se zasmál a uchopil kufřík.

„Jamissone, já ho ponesu,“ nabídl se Evans. „Nespal jsi a ta modřina na kyčli taky nevypadá nejlíp.“

„Jsi raněn?“ zeptala se Emily okamžitě. „Myslela jsem, že se ti nic nestalo po tom pádu.“

„Jsem v pořádku,“ Odpověděl Neruda. „Evans je pouze velice laskavý.“

„Tedy pojďme,“ řekl Evans rozhodně.

Všichni si nasadili na záda své batohy a kráčeli tiše do tenkého proužku temnoty, trčícího ze zdi kaňonu. Slavnostní vzhledy tváře provázely jejich cestu k otvoru, až se všichni náhle zastavili kolem vchodu. Obstoupili Evanse.

„Poslouchejte pozorně.“ Evans postavil kufřík na zem a zastrčil sluneční brýle do náprsní kapsy košile. „Držte se pohromadě a sledujte šlápoty jeden druhého. Budeme odpočívat každých pět minut. Nedotýkejte se ničeho. Jestliže uvidíte něco podezřelého volejte, jinak buďte zticha. Nevíme, do čeho jdeme, takže zachovávejte nejvyšší opatrnost.“

„Co máme v úmyslu dokázat za šest hodin?“ zeptal se Andrews.

„Zůstat naživu.“ odpověděl Evans, zatímco sundával svůj batoh a vhodil ho do otvoru. Vypadalo to, jakoby krmil velká hladová ústa. Andrews se nervózně zasmál.

 

* * * 

 



[i] Angl.: „faceted“, doslova: „fasetováno“ vybroušeno do mnoha odrazných a lomových plošek

[ii] Angl.: „total Selfhood“, doslova: „plné Jáství“

[iii] Gulfstream - Golfský proud – název proudového letadla pro speciální účely NSA

[iv] Bellovy laboratoře

[v] Ilumináti a skupina Bilderberger – na internetu je o nich možno získat jisté informace.

[vi] Angl.: „Remote Viewing“ – vzdálené vidění.

[vii] O této technologii se dají získat na internetu empirické důkazy. Proslýchá se taky, že situace nad střední Evropou v létě r. 1997 nebyla přirozeného původu…

[viii] Technologie podobná kompaktnímu disku, čili CD.


Webmaster

Naposled upraveno: 18. června 2004