Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Kniha "WingMakers - The Project Ancient Arrow

Úvodní informace

Prolog

Úvod

1 Objev v poušti

2 Domovská základna

3 Mimozemská časová schrána

4 ZEMI

5 Odhalení

6 Centrální rasa

7 Nesoulad

8 Svrchovaná jednota

Domů

 

Kapitola čtvrtá - ZEMI

Část textu

„Jestliže se bytost rozdělí na své složky, její chápání svobodné vůle je ohraničeno na něco, co se dá popsat jako Hierarchie. Jestliže bytost je uvědomělým kolektivem, který uskutečňuje svou svrchovanou jednotu, princip svobodné vůle se stane zbytečným, jako lešení kolem dokončené budovy. Jestliže si bytosti neuvědomují svou jednotu, pak se struktura stane formou sobě uložené ochrany. V nadcházejícím vývoji strukturovaného a řízeného vesmíru bytosti vymezily své hranice - svá omezení - vyjádřením své nejistoty. Postupně se staly částečkami své celistvosti a jako střepy krásné vázy nesou pouze malou podobu své celkové krásy.“

 Výňatek z filosofie Tvůrců křídel „Střídající se modely existence“, dekódováno z Komnaty 7 Tvůrců křídel


Fifteen se pohodlněji usadil ve svém křesle. Jeho shromáždění ředitelé udělali to samé, pouze bez jeho grimasy způsobené bolavými zády.

„Jamissone, byla to jedna z nejlepších reportáží, jakou jsem za ta léta viděl.“

„Souhlasím,“ přikyvoval Branson.

Neruda se pouze usmíval a byl zticha. Jeho prezentace dopadla nad očekávání. Ředitelé byli pozorní a kladli velice rozumné dotazy. Neruda si dával pozor, aby nepřemlouval a nevymýšlel si, pouze aby podával zprávu o nálezech průzkumné skupiny. Byl si dobře vědom toho, že ředitelé nepromíjeli, když jenom vycítili taktiku přesvědčování.

„Jaký bude náš další postup?“ zeptal se Ortman.

„Je třeba dokončit restauraci a průzkum v lokalitě, co by nám mohlo zabrat sedm až deset dnů,“ odpověděl Neruda. „Budeme potřebovat zapojit obvodový bezpečnostní systém celé lokality.“

„Jak to vypadá s McGavinovým stínovým agentem?“ otočil se Ortman k Evansovi.

Při zaznění McGavinova jména se Fifteen donutil k akci.

„Jmenuje se Donavin McAlester,“ vložil se do debaty. „Dostaví se v pondělí. Zajímavé, McGavin chtěl, ať se ohlásí Evansovi, ale zdá se mi, že vyhovět jakýmkoliv jeho návrhům by bylo příliš riskantní. Takže bych byl rád, aby se hlásil u Li-Ching, jelikož McGavin si stěžoval na naši komunikaci.“

„Kdo tedy povede projekt Ancient Arrow?“ zeptal se Ortmann.

„Omlouvám se,“ řekl Fifteen omluvně. „Myslel jsem, že jsem to již objasnil. Projekt povede Jamisson. Vzhledem k jeho dosavadní perfektní práci jsem myslel, že bude správné, když povede projekt až do konce.“ Odmlčel se a rozhlédl se kolem stolu. „Souhlasí všichni?“

Na Fifteenovu odpověď bylo vidět pouze tiché přikyvování. Neruda nepřikyvoval, pouze jeho tmavé oči těkaly po odezvě. Ta byla jednomyslná.

„Zpět k McAlesterovi,“ pokračoval Fifteen, „Chci, abychom s ním jednali s maximální vstřícností. O jeho činnosti není pochyb. Je pověřen vypátrat, proč jsme neohlásili nález Artefaktu Laboratoři zvláštních projektů. Jinými slovy, bude se snažit zjistit, co se pokoušíme utajit.“

„Jak dlouho zde bude?“ zeptal se Evans.

„To záleží,“ odpověděl Fifteen. Vzhlédl na něj a podrbal si zátylek. „Jestliže ho přesvědčíme, že informace, která k němu prosákla je legitimní, odejde do měsíce. Jestliže ne, pak to potrvá pravděpodobně dva, možná tři měsíce.“

„Zkusme to udělat za měsíc,“ poznamenal Evans k plné místnosti souhlasu.

„Odhlasováno,“ řekl Fifteen. „Jsou nějaké dotazy, než se rozejdeme?“

Nerudovo srdce začalo tlouct rychleji a cítil, jak mu vyschlo v krku. Zachytil Fifteenův pohled.

„Máš ještě něco, Jamissone?“ zeptal se Fifteen zdvořile.

„Snad... Myslel jsem, že by bylo dobré...“ Neruda se odmlčel a sebral se natolik, co se dalo. „Samantha má nějaké zajímavosti a já si myslím, že Labyrinth Group by o nich měl alespoň vědět. Neříkám, že jsou to reálná fakta - to ne. Ale jsou nanejvýš zajímavá...“

„Mluv,“ přerušil ho Fifteen, „a nemusíš se obávat naší reakce. Budeme předpokládat, že cokoliv nám řekneš, je spekulace a budeme k tomu tak přistupovat. Tak, co to je?“

„Samantha měla několik zážitků s naváděcím zařízením,“ začal. „V jednom z nich měla vizi planety, pokryté mřížkou a byly tam nejméně tři, možná čtyři oblasti, ve kterých by mohly být další mimozemské lokality.“

„Říkáš, že Samantha viděla obraz několika dalších lokalit?“ zeptal se Fifteen. „A tyto obrazy byly do ní přeneseny z Artefaktu?“

Neruda si pomyslel, že Fifteenovy oči zjasněly a vypadaly napjatěji.

„To mi řekla.“

„Ale vždyť naváděcí zařízení je zničeno,“ poznamenal Whitman. „Jak získáme důkaz o existenci dalších lokalit?“

Fifteen odešel ke svému stolu a zavolal své asistentce.

„Ano, pane,“ ozval se příjemný hlas.

„Prosím najděte Samanthu Foltenovou a pošlete ji co nejdřív do mé kanceláře.“

„Zajisté, pane.“

Neruda bojoval se svým bouřícím se žaludkem.

„Dobrá, poslechněme si, co nám řekne Samantha,“ řekl Fifteen zatímco se belhal ke svému křeslu. „Ne, že bych ti nevěřil, Jamissone, ale tu vizi měla Samantha, takže bychom měli zeptat se přímo jí. Souhlasíš?“

„Ovšem,“ souhlasil Neruda váhavě „pouze jsem ji nežádal o povolení, abych o tom mohl mluvit...“

„Jsem si jist, že to Samantha pochopí,“ odpověděl neurčitě Fifteen. Pak se otočil k Bransonovi. „Má bezpečnostní úroveň pět, že?“

„Ano.“

„Ubohé děvče,“ řekl Fifteen s úsměvem a nahlédl do svého prázdného šálku čaje. „Chovejme se k ní co nejlépe, aby se cítila úplně klidná.“

„Necháme ji v projektu?“ zeptal se Evans.

„Co bys doporučil?“ odpověděl Fifteen.

„Její přínos byl významný. Já bych ji nechal. Má schopnosti, které jsem nikdy u jiných dálnovidců neviděl.“

„Jaké?“ zeptal se Ortmann.

„Nevím, jestli to dovedu dost dobře popsat,“ řekl Evans, hloubavě. „Je schopna se jakoby poddat situaci a získat mnohem informací, než kdokoliv jiný.“

„Souhlasil bych,“ řekl Neruda. „Její schopnost projevit mentální napojení na naváděcí zařízení jí snad umožní snadnější komunikaci s dalšími technologickými výtvory, nalezenými na místě.“

Fifteen se zaklonil v křesle. Na pár okamžiků zavřel oči, zatímco v místnosti nastalo mlčení.

„Vypadá to, že schůze potrvá kolem další půlhodiny, jestliže někdo potřebuje přestávku, teď je na to čas.“ Nikdo se ani nepohnul k odchodu.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a Samantha váhavě nahlédla dovnitř.

„Volal jste mne, pane?“

„Ano,“ řekl Fifteen a neohrabaně se postavil. „Prosím, pojďte dál a připojte se k nám.“ Pokynul k prázdné židli vedle Nerudy.

„Jamisson nám právě poskytl znamenitý přehled vaší nedávné cesty do lokality Ancient Arrow...“ Odmlčel se a hluboce se zamyslel. „Než začneme, dáte si něco k pití? Trochu čaje?“

Samantha vrhla pohled ke stolu a přikývla. Fifteen z konvice nalil šálek slonovinové barvy z čínského porcelánu a podal kouřící nápoj Samantě.

„Děkuji,“ řekla a chvění rukou prozrazovalo její nervozitu ze shromáždění ředitelů.

„Pozoruhodná cesta, Samantho. Celý tým si zaslouží naše nejvyšší uznání za svou duchaplnost a vynalézavost.“ Všichni ředitelé souhlasně přikyvovali.

„Děkuji, pane.“

Samantha měla na sobě zelenou bavlněnou halenku s bílým květinovým vzorem, kterou měla zastrčenou v vybledlých džínech. Rudé vlasy měla spletené do dlouhého copu. Její oči vyjadřovali směs obav a údivu.

„Jamisson byl tak laskavý a obeznámil nás s některými zkušenostmi, které jste měla s Artefaktem. Vzhledem k vašim schopnostem a jasnozřivosti měl pocit, že bychom o nich měli vědět. Nicméně, doufal jsem, že byste nás ráda poctila výkladem, jakýmkoliv pro vás pohodlným způsobem o tom, co jste viděla a co si o tom myslíte. Byli bychom rádi každé informaci.“

Fifteen se odmlčel, dívajíce se kolem, jestli mluví za všechny v místnosti. Pak obrátil svůj pohled na Samanthu. „Souhlasíte?“

„Ano... Ovšem...“ Samantha se poněkud zakoktala, nevěda, jak pokračovat.

„Dobrá tedy,“ odpověděl Fifteen a jeho hlas zněl sladce a uměle. „Budeme jenom poslouchat. Mluvte, jak dlouho chcete.“

Samantha upila trochu čaje, a doufala, že rozpustí ten chomáč syrové bavlny, kterého najednou jakoby měla plná ústa. Vrhla kradmý pohled na Nerudu a zachytila jeho povzbudivý úsměv.

„Nevím, co z toho všeho je vám již známo a nechci mluvit zbytečně a okrádat vás o čas...“

„Jamisson se zmínil, že jste viděla obraz zemského glóbu, potažený mřížkou, ze kterého se dalo vyvodit, že existují ještě další mimozemské lokality. Můžete začít u toho,“ navrhl Fifteen.

Samantha zavřela oči a nabrala dech.

„Vidím jej jasně,“ řekla a oči se jí pomalu otevřely. „Připravovala jsem Replay... všichni odešli hledat Nerudu a já jsem se snažila navázat komunikaci s Artefaktem. Replay probíhal pořád dokola až do Alfy... a poslední věc, kterou si pamatuji byla... že jsem viděla geometrické tvary, které vypadaly jako dveře, plující prostorem. O chvíli později jeden z těchto tvarů zobrazil obraz Země, obklopené mřížkou, jako světelnými vlákny. V některých z průsečníků těchto vláken byly svítící body.“ Odmlčela se a opět zavřela oči. „Cítila jsem, že tři z těchto bodů... jsou jakoby značky. Pouze jsem nějak věděla, že označují místa dalších časových schrán, nebo artefaktů. Pamatuji, že jedno místo jsem viděla zcela jasně... to v Novém Mexiku. Další nebyla tak zřetelná, ale řekla bych, že se dalo rozeznat tři až čtyři místa celkem.“

„Můžete upřesnit obecné umístění dalších lokalit?“ zeptal se Branson.

„Myslím, že to byla Jižní Amerika, Afrika, možná východní Evropa,“ řekla Samantha pomalu. „Nevím to jistě. Z nějakého důvodu jsem se soustředila na Nové Mexiko.“

„Viděla jste celý glóbus, Samantho?“ zeptal se Fifteen.

„Ne, myslím, že ne,“ odpověděla, „zdálo se mi, že vidím pouze čtyři světadíly... Severní a Jižní Ameriku, Afriku a Evropu,“ zavřela opět oči.

„Dostala jste informaci, že každá z těch značek na mřížce znamená jednu časovou schránu?“ zeptal se Fifteen.

„Takový jsem měla dojem.“

„A měla jste pocit, že další jsou na druhé straně glóbu?“

„Snad... ale nepamatuji si, jestli jsem o tom přemýšlela,“ řekla zlehka, skoro šeptem.

„Použila jste v průběhu této seance Replay?“ zeptal se Ortmann.

„Ano, ale nezachytila jsem nic,“ odpověděla Samantha. „Zapomněla jsem nastavit citlivost nahrávání, protože jsem měla obraz skoro okamžitě a předpokládala jsem, že Replay je nastaven správně.“

„Takže se nic nenahrálo?“ zeptal se Fifteen.

„Ne.“

„Řekněte nám o dalších obrazech, které jste viděla.“ navrhl Fifteen.

Samantha si odkašlala a usrkla ze svého šálku.

„V průběhu této seance jsem dále viděla obraz, který vypadal, jako vysoká, vousatá humanoidní bytost. Měl rozhodně nezvyklé oči, ale jinak by na ulici vypadal jako člověk.“

„Co bylo tak divného na jeho očích?“ zeptal se Fifteen.

„Ta směsice zvláštních barev a byly velmi velké. A velice pronikavé.“

„Rozmlouvala jste s touto bytostí?“

„Ano.“

Řekněte nám o ní,“ požádal Fifteen.

„Bytost mi řekla, že oni jsou genetici, kteří vyvinuli naši DNK. Snažili se spustit v naší DNK něco, co by nám umožnilo snést nějakou velkou změnu - genetickou změnu. A že je to nezbytné k obraně naší planety...“

„Proti komu?“ Fifteen málem křičel a vzpřímil se v křesle.

Samantha zaváhala.

„Proti nepřátelské civilizaci.“

V místnosti zavládlo mrazivé ticho. Samantha se opět chtěla napít, ale bála se, že by rozlila čaj, kdyby to jenom zkusila. Ruce se jí viditelně třásly.

„Možná by ses chtěla zmínit o tom, proč si myslíš, že tato časová schrána a její objev byla řízená událost,“ odvážil se říct Neruda v naději, že odvede její komentář k jinému předmětu. Samantha se otočila k Nerudovi vědoma si skutečnosti, že se chce jakoby omluvit za to, že způsobil její přítomnost na poradě.

„Jak jste již pravděpodobně zjistili,“ začala, „Artefakt byl velice selektivní. Zkoumal nás oba,“ opět se otočila k Nerudovi, „až k molekulární úrovni... alespoň tak se to zdálo. Vypadalo to, jakoby byl Artefakt naprogramován ke zjištění naší motivace a vhodnosti pro tento objev. Naštěstí, rozhodl se v náš prospěch... i když si nejsem jista, proč.“ Tváří jí probleskl úsměv, který prozradil její nervozitu.

„Cítila jsem a stále cítím ještě teď, že pojem časová schrána nepopisuje přesně to, co jsme objevili. Její účel je mnohem širší a její tvůrci její smysl zašifrovali do piktografů, umění, předmětů... do všeho. Zkoušejí komunikovat pomocí symbolů, ne pomocí hmotných předmětů.“

„Symbolů?“ opakoval Fifteen.

„Chci tím říci, že to všechno je jakoby pozlátko, fasáda,“ odpověděla rychle Samantha, vědoma si toho, že její slova mohou znít tajemně. „Nezdá se mi, že bychom byli schopni cokoliv odsud dešifrovat, myslím, že vše má úplně jiný význam.“

„A jaký máte pocit, co by to mohlo být?“ ptal se Fifteen.

„Můj názor je ten, že artefakty, včetně optického disku - pokud to je skutečně optický disk - nebude možno prozkoumat, přesně tak, jako první Artefakt. Malby neodhalí nic podstatného. A piktografy nebude možno rozšifrovat.“

„Co si myslíte, proč to tedy vytvořili?“ptal se Fifteen.

„Protože proces zkoušení pochopit tyto výtvory je daleko důležitější, než to, co tyto předměty znamenají, nebo jak fungují. To je jediné, co mi dává smysl.“

„Dobře, máte pravdu v jedné věci,“ řekl Fifteen, „Chtějí být záhadní z důvodů, které nejsou jasné.“ Postavil se a nalil Samantě další čaj dříve, než stihla odmítnout. Překvapila ji jeho úslužnost.

„Samantho, byla jste nám velice nápomocná, ceníme si vašeho nadšení. Co myslíte, proč si vás Artefakt tímto způsobem vybral?“

„Jak to myslíte pane?“

„Zdá se mi, že vy jste byla jeho první kontaktní osobou. A dále, nejsou žádné pásky z Replaye, či viditelné úsilí z vaší strany o kontakt. Jinými slovy, zdá se, že si vás vybral. Co myslíte, proč?“

„Předpokládám, že kvůli mým psychickým schopnostem...“

„To je všechno? zeptal se přátelským tónem.

„Myslím, že ano.“

„Ale, jak se cítíte?“

Samantha se odmlčela a snažila se zformulovat odpověď. Pohlédla vzhůru, jakoby hledala pomoc.

„Nikdy jsem nestihla použít Replay. Kontaktovalo se to se mnou dříve, než jsem měla příležitost... možná... možná to nechtělo, aby ten záznam viděl někdo jiný.“

„Co myslíte, jaký je pravý smysl mimozemské časové schrány?“ zeptal se Fifteen a sledoval ji tak intenzivně, jakoby četl v jejím těle a mysli současně.

„Má to co do činění s genetikou,“ řekla Samantha s náhlou rozhodností. „Je to důležité a má to dopad na velké množství lidí.“

„Proč na velké množství lidí?“ zeptal se Branson.

Samantha se otočila přímo ke svému nadřízenému a její oči zjasněly a ožily.

„Proč by jim jinak záleželo na tom, kdo objeví to místo?“

Místnost naplnilo ticho. Několik sekund všichni mlčeli, jakoby revidovali vyslovené myšlenky ve světle toho, co Samantha řekla.

Fifteen si nalil další šálek čaje. „Je ještě něco, co bychom měli podle vás vědět?“

Samantha potřásla hlavou.

„Ne, myslím, že ne.“

Neruda si odkašlal.

„Jejich jméno?“

„Ach ano,“ řekla Samantha, „říkají si 'Tvůrci křídel'.“

Místnost opět naplnilo ticho. Fifteen poklepával prsty po stole.

„Tvůrci křídel...“ Nechal ta slova viset ve vzduchu a pak se podíval na Samanthu. „Co myslíte, že to znamená?“

„Já nevím, pane,“ odpověděla, vypadala překvapeně, že se jí ptá na názor.

„Jamissone?“

„Zní mi to důvěrně, ale nevím proč.“

„Provedli jsme vyhledávání?“ zeptal se Fifteen.

Neruda potřásl pomalu hlavou a podíval se na ruce.

„Omlouvám se, byl jsem zaměstnán optickým diskem a vykopávkami.“

Fifteen vytáhl zpod stolu šuplík a zmáčkl několik kláves. Napsal slovo „Tvůrci křídel“ a klepl na vyhledávání. Po chvilce potřásl hlavou a zasunul šuplík zpět pod stůl.

„Nic ani v databázi, ani na síti.“

Pak pokračoval ve výslechu.

„Jamissone, máš paměť lepší, než kdokoliv jiný, koho znám. Jak je možné, že se ti to slovo zdá důvěrné a neumíš ho zařadit?“

„Možná bylo do jeho podvědomí uloženo Artefaktem,“ řekla Samantha v jeho prospěch.

„Hmm,“ řekl Fifteen, pomalu přikyvujíc. „Nic jiného?“

Samantha pohlédla rychle na Nerudu a potřásla hlavou.

„Ne, pane.“

„Dobrá, děkujeme vám za váš čas a informace, Samantho. Můžete se vrátit ke své práci. Děkuji vám.“

Fifteen se přesunul ke dveřím a sledoval, jak rychle opustila místnost. Pak si svlékl svetr a starostlivě ho přeložil přes opěradlo svého křesla. Pak si opět obezřetně sedl.

„Věříte jí?“ zeptala se Li-Ching.

„Věřím, že to myslí upřímně,“ odpověděl Fifteen, jemně se vyhnul tím přímé odpovědi. „Hovoříme o setkání s někým, kdo by mohl být věrohodným zástupcem Centrální rasy.“

„Myslíte kvůli informaci, že oni jsou domnělí stvořitelé naší DNK, kteří pochází z Centrální rasy?“ zeptal se Whitman.

„To taky a též proto, že na naši planetu umístili stavbu, která vypadá promyšleněji, než cokoliv, co jsme kdy předtím viděli.“

„Rád bych o tomto objevu uvědomil naše Corteánské partnery,“ řekl Fifteen a otočil se k Whitmanovi.

„Poskytneme jim všechny informace?“

„Ano, vědí toho mnohem víc o mytologii Centrální rasy než my, snad odhalí něco, co potvrdí, nebo odhalí podstatu toho, co jsme dnes viděli a slyšeli.“ Fifteen se otočil k Bransonovi.

„Chtěl bych ji povýšit, souhlasíš?“

„Bezpečnostní úroveň šest?“

„Sedm,“ řekl Fifteen.“Potřebujeme posílit její loajalitu. Je velice dobrá. Mám ji rád... ale její slabou stránkou je loajalita. Je věrná svému srdci víc, než našim ideálům a poslání. Zdá se mi zajímavé, že ona se taky obává své možné neloajality a tím má tendenci kompenzovat to nechutnými způsoby. To povýšení uděláme zpětně od prvního tohoto měsíce.“

„Provedu.“

„Nyní,“ řekl Fifteen a otočil se k celé skupině s šálkem v rukou, „rád bych slyšel vaše myšlenky, teorie a názory.“

Místnost naplnil vrzavý zvuk kožených křesel.

Neruda promluvil první.

„Kdokoliv jsou, zdá se, že vědí o proroctví o roku 2011. Tento fakt dává Samanthině příběhu určitou věrohodnost.“

„Jestliže její informace jsou pravdivé, tedy, že se musíme bránit před mimozemšťany, nemusí to nezbytně znamenat, že mluví o proroctví ohledně invaze v roce 2011,“ řekl Ortmann.

Li-Ching se zavrtěla v křesle.

„Možná by bylo vhodné provést průzkum dálnovidcem.“

„Směrem k Tvůrcům křídel?“ zeptal se Evans.

„Proč ne?“ odpověděla.

„Ponechal bych na Nerudovi, aby rozhodl o protokolech s dálnovidci pro tento projekt,“ ohlásil Fifteen. „Ale nepředbíhejme v jakýchkoliv závěrech ohledně Tvůrců křídel a ujistěme se dodržením všech dálnovideckých sezení první i druhé úrovně. Nechci se kontaktovat s touto rasou více, než je úplně nevyhnutné. Souhlasíte?“

Hlavy poslušně přikyvovaly jeho otázce.

„Ještě něco?“ dotazoval se Fifteen.

„Jestliže má pravdu ohledně velkého významu tohoto objevu,“ nabídla Li-Ching, „pak to bude znamenat vnitřní tlak k uvolnění tohoto objevu navenek. Důsledkem bude nutné posílení bezpečnosti a pečlivější třídění personálu. Navrhuji, abychom omezili přístup ke složce Ancient Arrow pouze na členy Labyrinth Group.“

„Souhlasím. Kromě Samanthy, kterou v projektu chci mít,“ řekl Fifteen.

„Bude mít přístup k náhradní složce, ale ne k verzi Labyrinth Group.“

Fifteen polkl velký lok čaje.

„Whitmane, vím, že bys rád vedl tento projekt, ale zatím nemáme dynamický pohled na tento druh a jeho záměry, abychom zrovna teď zdůvodnili vedoucí úlohu TTP. Nicméně, chtěl bych, abys dohlížel na vytvoření a správu náhradního databázového souboru, včetně všech vnějších a vnitřních síťových odkazů. Dobrá?“

„Ano, rozumím,“ odpověděl Whitman bez překvapení v hlase.

„Co ještě?“ vyzval Fifteen. „Nemáte k projednání víc, než pouze bezpečnostní kritéria?“

Ortmann si odkašlal.

„Teď, kdy jsme v situaci, že jsme objevili dalších dvacet dva artefaktů neznámého původu, hodnoty a funkce, nemělo by význam přehodnotit naše bezpečnostní opatření s profesorem Stevensem a jeho studenty?“

„Co navrhuješ?“ zeptal se Evans.

„Hodnota tohoto projektu, alespoň jak to vidím já, se zdesetinásobila objevem mimozemské časové schrány. Třebaže víme, že to je technologický ekvivalent BST... k čertu, to by mohla být BST. Kdo ví? Jediné, co chci říct je, že bychom měli zajistit utajení, přičemž máme tři plné sudy problémů v Novém Mexiku, které by nám mohly způsobit těžkosti.“

„Takže, co navrhuješ?“ opakoval Evans otázku, doufaje, že přinutí Ortmana, aby byl konkrétní.

„Vím, že jsme kolem těch lidí postavili náš nejlepší bezpečnostní plot, ale jsou tady proměnné, které jsou mimo kontrolu, byť i našich nejlepších technologií.“

„Takže co chceš, abychom udělali?“ ptal se Evans a začínal projevovat nechuť.

„Myslím, že u všech tří by mělo být provedeno krytí nehodou - nechám ti specifikace.“

Fifteen pozorně poslouchal, popíjejíc čaj.

„Leonarde, to zní, jako by ses chtěl zbavit těchto rizik. Když to ale uděláme, nevyrobíme si pouze další rizika? Vzpomínáš na nedávná McGavinova prohlášení?“

„Jestliže se mohu do toho vložit,“ řekl Evans, „myslím, že studenti představují větší riziko, než Stevens. V případě Stevense, to nejhorší, co mohl udělat, již udělal a můžeme ovlivnit dopad. Toho se nebojím. Ti studenti, to je ale naprosto jiná věc.“

„Jak to?“ zeptal se Fifteen.

„Dosud spolupracovali,“ odpověděl Evans, „ale pouze kvůli Stevensově vlivu. A ten se zdá být čím dál méně jistý, zejména kvůli nedávné intervenci McGavinových hulvátů. Řekl bych, že budou zpívat, pokud je Stevens jakkoliv podpoří.“

„Proč tedy ty studenty nesejmeme?“ zeptala se Li-Ching. „Mám celou jejich dvoudenní komunikaci.“

„Když se něco stane studentům,“ pokračoval Evans, „bude to signál pro Stevense. Jestliže ho ale nějako namontujeme do jejich smrti, nám to poskytne určité páky.“

Fifteen postavil šálek a zavřel oči; nevěda, jestli od únavy, nebo nudy.

„Mohli byste vy dva do osmnácti dvaceti vypracovat pro mne nějaký návrh?“ odmlčel se, pouze aby se nadechl. „Chci nejméně tři scénáře, rozdělené podle priorit a rád bych měl popis možných konstrukcí. A ještě jedna věc. Nemyslím, že bychom se měli stát profesionálními zabijáky pouze kvůli zabezpečení tohoto, či kteréhokoliv jiného z projektů. Je to jasné?“

Li-Ching a Evans potvrdili, že rozumí mlčenlivým kývnutím. Všichni ostatní jenom zírali. „Výjimky povolím pouze v nezbytném případě a pouze tehdy, jestli pozitivně ovlivní naši širší činnost. Jsem si naprosto jist jednou věcí: bezpečnost tohoto projektu nebude našim problémem. Tím problémem bude loajalita.“

Jakmile skončil, obrátil se na Nerudu.

„Prosím tě, sestav mi archeologickou skupinu a přines mi seznam zítra ve dvanáct nula nula do mé kanceláře. A chtěl bych tam mít také Evanse. Spolupracuj při výběru s Whitakerem a Ortmanem. Dobrá?“

„Ano, pane.“

„Velmi dobře,“ řekl Fifteen a postavil se. „Předpokládám, že nejsou žádné další dotazy a komentáře. Ještě jednou děkuji Jamissonovi za skvělou zprávu a předání našich poznámek týmu. Všichni si zaslouží pochvalu za vynikající práci.“

Neruda sbíral své prezentační materiály, zatím co se všichni, včetně Li-Ching, soukali ven z Fifteenovy kanceláře.

Zatím co Neruda zapínal spony své aktovky, překvapil ho zvuk zavíraných dveří.

„Dnes ráno jsem mluvil s Jeremym,“ řekl Fifteen, kráčejíc ke stolu s neurčitým úšklebkem. „Byl příjemně překvapen, když slyšel o vašich objevech v Novém Mexiku. Řekl jsem mu, že bych chtěl, abys vedl ten projekt až do konce. Také jsem mu řekl, že bych tě chtěl povýšit na bezpečnostní úroveň třináct.“ Odmlčel se s vřelým úsměvem. „Jestliže ovšem souhlasíš.“

Neruda se zmohl pouze na přikývnutí, opilý nečekanou poctou.

„Počkáme na oficiální povýšení až se Jeremy vrátí z dovolené, ale zatím budu ostatní ředitele informovat o tvém souhlasu. Evans ti vystaví nové heslo dnes dopoledne. Dobrá?“

„Ano... jak nejlépe myslíte,“ přinutil se Neruda k plácnutí.

„Ještě jedna věc, Jamissone. Co jsem dříve řekl o loajalitě... Chtěl bych, abys Samanthu seznámil s tímto projektem, ale sleduj ji pozorně. Je toho příliš mnoho v sázce tím, že by ona, nebo někdo jiný ztratil ze zřetele cíle tohoto poslání.“

„Souhlasím a udělám to, pane,“ řekl Neruda. „Tedy, budu ji sledovat.“

„Dobrá. Vím, že uděláš všechno, co dovedeš,“ řekl Fifteen.

„Jestli mohu mít dotaz,“ řekl Neruda, „co řekl Jeremy?“

„O tvém povýšení?“

„Ano.“

„Něco o tom, že jsi příliš mladý na SL-13. Myslím, že říkal něco o tom, že mu bylo padesát dva, když dosáhl takový stupeň,“ řekl Fifteen a mrkl na Nerudu. „Ale rád souhlasil s mým návrhem a znáš Jeremyho, jestliže by nesouhlasil, řekl by to.“

Neruda se usmál a souhlasně přikyvoval. Jeho vedoucí byl rozhodně tak skvělý, jak byl nezávislý. Byl jediným ředitelem, který by se Fifteenovi postavil, kdyby s ním opravdu nesouhlasil.

„Děkuji vám za vaši důvěru,“ řekl Neruda na odchodu. „Opravdu si ji cením.“

„Rádo se stalo.“

Neruda opustil Fifteenovu kancelář. Měl zvláštní pocit, že to varování ohledně Samanthy se týká také jeho. Ale navzdory tomuto intuitivnímu pocitu měl ze svého povýšení povznesenou náladu. Přál si pouze, aby to mohl vypravovat také někomu jinému, kromě svých podřízených.

 

* * *

 



[i] Angl.: Computer analysis laboratory - CAL

[ii] stanovit příčinu.


Webmaster

Naposled upraveno: 18. června 2004