Aktualizace Úvod k projektu Projekt Ancient Arrow ACIO Rozhovory a kniha Poznámky novinářky Tvůrci křídel

Kniha "WingMakers - The Project Ancient Arrow"

Úvodní informace

Prolog

Úvod

1 Objev v poušti

2 Domovská základna

3 Mimozemská časová schrána

4 ZEMI

5 Odhalení

6 Centrální rasa

7 Nesoulad

8 Svrchovaná jednota

Domů

 

Prolog

Začalo to v roce 826 a.d.

Prolog

Setkání v roce 826 n. l.

Nebeská cestovatelka[i] vstoupila do strmého kaňonu. Byl zahalen mystickou mlhou, která jakoby byla proražena vysoko se tyčící skalní stavbou. Zdálo se, že tento přírodní útvar se dotýká oblohy. Z jejího kmene se nikdy nikdo nepustil tak daleko do těchto hor. Pocházela z kmene Čakobsů[ii], kteří byli Mayského původu a jejichž potomci se později stali známými jako indiáni Anasazi, obývající severní Nové Mexiko.

Její hubené tělo s hnědou pokožkou bylo pokryto rituálním tetováním, které prozrazovalo její příslušnost k Hledačům Já.

Hledači Já měli na starosti duchovní vývoj kmene Čakobsů. Vytvářeli různé rituály, obřady přechodu, místnosti pro rozjímání a odpovídali za uchovávání záznamů o původu kmene, jeho historii a systému víry.

Nebeské cestovatelce bylo třicet čtyři let. Její oděv tvořilo oblečení z žlutohnědé jelenice, který jí sahal těsně pod kolena. Kolem krku a spodního okraje bylo oblečení lemováno tyrkysovými korály. Na prsou měla modrofialový otisk své pravé ruky, jenž byl lemován drobnými bílými korálky, které naznačovaly hvězdné nebe - jako odkaz na své jméno. Černé rovné vlasy jí padaly na drobná záda a byly převázány páskou, vyrobenou z králičí kožešiny. Její mladistvý obličej byl zvýrazněn zkušenýma očima veliké moudrosti.

Pomalu pokračovala v opatrném sestupu do kaňonu, kde se z hlubokých stínů tyčila kamenná stavba ve tvaru jehly, propichující bleděmodrou oblohu, jako neslušný prst namočený v rudé barvě, dotýkající se neviditelných hvězd. Již celý den tato kamenná struktura přitahovala její pozornost.

Když kráčela k červené pískovcové věži, zneklidnil ji záblesk světla. Slunce se právě dotklo hřebene kaňonu a zajiskřilo lákavým odrazem na objektu, ležícího pouze dvacet stop od ní. Najednou se cítila provinile. Její tělo ztuhlo a oči se jí přilepily na lesklý předmět, ne větší, než lidská hlava, jenž byl napůl pohřben v jehličí uprostřed mezi dvěma borovicemi, které zde stály, jako trvalá stráž.

Zprvu si myslela, že je to hrouda stříbra, ale jak se blížila k objektu, všimla si, že je pokryt nezvyklými značkami. Vinuly se po jeho povrchu jako tencí hadi, zapuštěné do povrchu, jako škrábance medvěda. Dřepla si k předmětu a všimla si, že jeho barva je zlatě-stříbrná. Jakživ nic takového neviděla. Prohlížela si zblízka lesklý povrch. Tento předmět nepocházel z přírody. V tom si byla jista. Nepocházel z přírody a také ne z jejího kmene.

Přitahována a unesena jeho neobvyklou barvou, civěla na něj hodnou chvíli, zkoušejíce se rozhodnout jak, nebo zda se vůbec k němu přiblížit. Kdyby ten předmět byl nadpřirozeného původu, bylo by její úkolem zpřístupnit ho svým lidem. Kdyby byl hrozbou, bylo její úkolem odstranit ho z jejich země. Byla šamankou v zemi, zděděné od předků. Proto bylo její povinností pátrat, dokonce s použitím Síly. Nebeská cestovatelka zvedla ruku nad objekt, jakoby mu žehnala. Sevřenými rty pronášela starodávné verše svého lidu:

„Znám tě ve Velkém tajemství. Jsem potěšena tvou přítomností.“

Ruka se jí roztřásla a pak i tělo, jakoby jí ve vlnách procházel elektrický proud. Její ruka byla tažena k objektu a neúmyslně ho uchopila, jakoby to byl magnet. Její prsty, svírající se v nepotlačitelném reflexu, uchopily předmět a zvedly ho k prsům, houpajíce jej, jakoby to bylo dítě. Zatímco držela věc, celým tělem jí otřásal neovladatelný třes.

Vše co znala - všechny její dřívější zkušenosti, ze kterých vycházela - byly pryč. Mysl měla prázdnou, jako síťka, ze které byly motýly vypuštěny do větru, byla oproštěna od své minulosti a budoucnosti. Stala se v té chvíli pomíjivým, obrovským TEĎ. Čas plynul a ona držela předmět na prsou, neuvědomujíc si své jednání. Pak si postupně začala cítit váhu, kterou drží. Předmět byl těžký, přesto, že jeho rozměry byly malé, vážil tolik, co malé dítě.

Položila ho zpět na zem. Jako ho pokládala, předmět se začal nepatrně chvět. Jasné linie na jeho povrchu se jakoby rozmazaly. Nebeská cestovatelka si promnula nevěřícně oči. Na tváři se jí zračila směs zmatku a tušení obav, ale nemohla se ani hnout. Vše se změnilo jakoby na sen a cítila, že byla uvržena do mlhy - do Velkého tajemství svých předků.

Světlo v kaňonu se třpytilo a pulsovalo v neomylném rytmu zhypnotizovaného tanečníka. Před ní stáli tři divně vypadající, ale hezcí muži. Jejich oči, ve směsi modré, zelené a fialové, byly klidné a přesto zářící. Dlouhé hřívy bílých vlasů jim spadaly na hruď. Byli oblečeni do smaragdově zelených rouch, jenž byli podivně průsvitné a stáli před ní, jako majestátné stromy. Neměla strach, protože věděla, že může udělat pouze jedinou věc: vzdát se.

„Jsme vaše budoucnost, nejenom vaše minulost, jak nyní věříte,“ promluvila bytost uprostřed.

Pokývala hlavou se snahou přiznat, že jim nerozumí, ale její tělo bylo nepřítomné, ve zcela jiném světě, na který teď rychle zapomínala. Všimla si, že ačkoli slyšela hlas, neviděla jeho rty pohybovat se. Mluvil přímo k její mysli. Mluvil dokonale čakobsky, bylo to něco nepochopitelného vzhledem k tomu, že to byl cizinec.

„Byla jsi vybrána. Přišel tvůj čas, abys zvedla zrak od jasu ohňů a vrhla své stíny. Ty budeš naším poslem do vašeho světa. Jsi Nebeská cestovatelka a my jsme Tvůrci tvých křídel. Společně ustanovíme nové učení. Přetavíme to, co se stalo pravdou. Hájíme to, co vždy bylo a vždy bude naše.“

Byla schopna pouze dívat se. Cítila že zcela mimovolně její srdce naplňuje úcta k těmto Tvůrcům křídel. Bytosti před ní ji vyvolávaly v ní pouhou svou přítomností. Prýštila z ní, jako z nekonečného, tajemného rezervoáru.

„Žádná věc není více božská nežli jiná,“ řekla bytost. „Není žádná stezka k Prvotnímu Zdroji[iii], či Velkému mystériu[iv]. Všechny bytosti jsou důvěrně spojeny s Prvotním zdrojem právě v tomto okamžiku!“

Někde z dálky cítila svou vůli promluvit.

„Kdo jste?“ v mysli si formovala frázi. „Jsem ze Světelného kmene, jako vy. Pouze naše těla jsou rozdílná.“

„Všichni přebýváme trvale v jasném světle. Přišla jsi na tuto planetu a zapomněla, kdo jsi a proč jsi tady. Nyní se upomeneš. Budeš nám pomáhat, jak jsi chtěla. Nyní budeš probuzena ke svému bytí.“

Bzučivý zvuk nad její hlavou zněl jako tlukot tisíců párů beztvarých křídel a z nebe sestupovala světelná spirála.

V tomto světle se spojovaly a opět rozdělovaly tvary, podobné těm, jenž viděla na onom předmětu. Inteligentní linie, světelný jazyk. To světlo ji pomalu prostoupilo a pocítila vlnu energie, vzrušující, přesto hlubokou, vysvobozující ji, jako sochařovo dláto. Nebyl to zápas. Nebylo potřeba překonat žádnou překážku. A pak to uviděla.

Z hlubin její bytosti vyprýštila kakofonie obrazů a odhalovala její budoucnost. Byla jednou z nich - tvůrců toho předmětu. Nebyla z kmene Čakobsů, byla to pouze maska, kterou nosila, její pravý původ byl mezi hvězdami. Pocházela z místa, jehož světlo nikdy nedosáhne Země.

Když přišla k sobě, její vidění se rychle ztrácelo, jakoby její mysl byla sítem, jenž neudrží obrazy z budoucnosti. Zvedla předmět, pohladila ho rukou, s vědomím, že je jeho strážcem, vědoma si toho, že by ji to zavedlo k něčemu, co ještě není připravena odhalit.

Věděla, že její čas nadejde. Čas, kdy bude nosit jinou masku - masku ženy se zrzavými vlasy a zvláštní bílou kůží. To byl poslední obraz, který viděla…


[i] Jméno, angl.: The Traveller of the Sky

[ii] Indiáni z kmene Chaco

[iii] Angl. „First Source“ – je zdrojem všeho a všech bytostí, ultimátní realita, vědomá energie, lidmi je nesprávně označován jako „Bůh“.

[iv] Velké mystérium – jiný název pro Prvotní zdroj.


Webmaster

Naposled upraveno: 18. června 2004